Aforismy a básně kvetoucího sadu

Aforismy představují jakýsi opuštěný dům, letohrádek či zámeček, v němž kdysi bývalo živo. Společnost, včetně vzácných hostů se zde scházela a holdovala umění, hudbě a literatuře. Čtenář tak může prostřednictvím oken, které otevírá, naslouchat nejen básním, ale také lapidárním zkratkám – aforismům. Aforismy bývaly lvem salónů. Salón však není třináctou komnatou. Mosazné kličky na oknech fungují, prosím, jen jimi otočit. Mnohá okna jsou francouzská, některá jen ze slídy. Dnes jsme zvyklí na reprodukovanou hudbu, na CD, na vinylových deskách a různých nosičích, ale zde v salónu najdete hudební nástroje, nejsou nedotknutelné, třebaže jsou barokní, a po pravdě řečeno čekají jen na vás, na hráče.

Paní hraběnka H. navštěvovala kdysi také hrad Velíš, kde se scházela vybraná společnost u frýdlantského vévody Albrechta z Valdštejna, když právě nebojoval v zájmu evropského míru. V knížce Zámecké aforismy a písařovy desky (Balt East, 2011) píši o starším písaři, který na Velíši tyto literární skvosty zapsal do později objevených desek. Druhá poznámka se týká aforismu. Jako vše, má i tento literární žánr dva póly, jedním se blíží k próze a druhým směřuje k poezii. Snad největším představitelem tohoto druhého pólu aforismu je španělský aforista Ramón Goméz de la Serna. Ovšem poetických a prozaických aforismů je u mnoha našich a zahraničních autorů, asi tak půl na půl.