Bílá lvice

Mankell se tentokrát rozhodl malinko vybočit z klasického kriminálního schématu a celkově tak dodat této sérii oživení. Bílá lvice rozhodně není klasickou detektivkou, na kterou jsou čtenáři zvyklí. Daleko blíže má k thrilleru či špionážnímu románu. Přesto se tento krok autorovi vydařil. V Bílé lvici tak čtenáři dostávají hutný příběh, který se čte jedním dechem a dokáže tak zaujmout i čtenáře, kteří krimi žáru tolik neholdují. Navíc již od samého počátku víme kdo je na které straně. Dokonce nám autor velmi brzy prozrazuje i kdo je vrah. Momenty plné překvapení a zvratů tato kniha taky úplně postrádá, má tedy cenu ji vůbec číst? Věřte, že rozhodně má. Právě díky těmto odlišnostem má v sobě tato kniha jedinečné kouzlo, kterým si vás získá.

Autor navíc do příběhu umě zakomponoval historické fakty o Jihoafrické republice. Politická situace v této zemi koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let nebyla vůbec růžová a Mankell vše dokázal skvěle zakomponovat do svého příběhu tak, že si čtenáři vlastně ani neuvědomí, že se dozvídají něco z reálné politické situace v této zemi. I díky tomu získává Bílá lvice na autentičnosti. A právě kombinace historických faktů, skvěle vystavěného příběhu a věčně deprimovaného Wallandera dává dohromady mix, kterým si Mankell dokáže získat nejednoho čtenáře.

Pre mňa je to naj spisovateľ severskej detektívky. Pripomína mi nášho Dominika Dána. Detektívka je napísaná veľmi podrobne.Veď 500 strán je dosť na detektívku. Kto ale nemá rád politiku v detektívke, tak ho asi nenadchne.
Mňa to práve najviac oslovilo. Opäť som sa niečo z jeho knihy dozvedela ,čo sa určite v televíznych novinách nedozviem.