Olomoucký bestiář

Doporučovat historické detektivky Vlastimila Vondrušky je tak trochu jako nosit dříví do lesa či sovy do Athén. Navzdory nepřejícným kritikům, kteří se nemohou smířit s tím, že Vondruškova nebývalá tvůrčí produkce není nadprodukcí, se jeho knihy čtou a čtenáři se nemohou dočkat nových a nových pokračování, přičemž nikdy nejsou zklamáni. Příběhy středověkého prokurátora Oldřicha z Chlumu rozhodně nejsou žádnou nastavovanou kaší a přinesou vždy to, po čem srdce pravého knihomola touží: Umožní mu těch pár dní (a nocí), po kterých se s novou středověkou kauzou těší, nechat se plně pohltit Vondruškovým vyprávěním. Je to četba zábavná a navzdory škarohlídům si troufám tvrdit, že i poučná a inteligentní. Čas strávený při řešení středověkých zločinů osobně vůbec nepovažuji za ztracený, ale opravdu hodnotně prožitý. Je pro mě vždy svátkem a uznejte: Jaký by byl život bez svátků?! Pokud kritikové namítají, že při dodržení stále stejného schématu autor přece nemůže být dostatečně inovativní, pak nepochopili princip seriálu.
V české literatuře nepříliš zavedený žánr historické detektivky Vondruška pozvedl na nebývalou úroveň. Vzhledem k jeho profesi historika není divu, že dokonale zná dějepisné reálie svých příběhů, ovšem nikdy neupadá do nudné popisnosti, romanopisec v něm vždy vítězí nad vědcem. I díky tomu jsou jeho romány tak bezkonkurenčně čtivé.
Svět Oldřicha z Chlumu je jistě idealizovaný, ale hlavně zábavný a útěšný. Literatura nemusí vždy jen drásat čtenářovo nitro, ale třeba mu také přinést vkusnou zábavu. A tento koncept Vondruškův cyklus o středověkém prokurátorovi a vyšetřovateli, který rozlouskne každou záhadu a jehož služebníci svými nekonečnými patáliemi spolehlivě rozpohybují čtenářovu bránici, naplňuje beze zbytku.