Původ této spisovatelky, jedné z výrazných autorek české obrozenecké éry a zakladatelky novodobé české prózy, je zahalen tajemstvím (podle některých odborníků je nemanželskou dcerou kněžny Kateřiny Zaháňské, nebo její sestry Dorothey a nejistota panuje i okolo jejího roku narození). Dle oficiálních pramenů se Němcová narodila jako Barbora Novotná (později Barbora Panklová) ve Vídni, vyrůstala v rodině Panklových v Ratibořicích u České Skalice. Výrazně ji ovlivnila rodinná výchova babičky Magdalény Novotné - prosté venkovské ženy. Jako sedmnáctiletá byla provdána za finančního úředníka Josefa Němce, který byl často služebně překládán. Spolu s ním a čtyřmi dětmi pobývala v Josefově, v Litomyšli, v Polné, Domažlicích, v Uherských Ďarmotech a v Praze. Manželství Josefa a Boženy Němcových však příliš šťastné nebylo, zejména kvůli hrubé a panovačné povaze J. Němce.
Společně s bratrem Karlem a sestrou Helenou se narodil v rodině doktora Antonína Čapka a jeho manželky Boženy. Oženil se s dcerou známého vinohradského advokáta Jarmilou Pospíšilovou. V roce 1923 se jim narodila dcera Alena, která se vdala za doktora Jaroslava Dostála.
Doma mu říkali "Peča". Chodil na obecnou a měšťanskou školu v Úpici a v letech 1901-1903 navštěvoval německou odbornou tkalcovskou školu ve Vrchlabí. Ve škole nevynikal dobrým prospěchem, a proto chvíli pracoval jako tkadlec v dílně F.M. Oberländera. Díky sestře Heleně a jejímu snoubenci JUDr. Františkovi Koželuhovi, kteří přesvědčili rodiče o praktickém využití studia na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, mohl v roce 1904 začít Čapek studovat na UMPRUM a taktéž na tamější speciální škole dekorativní malby.
Z období studia pocházejí jeho první dochované kresby a olejomalba V zahradě. Studium na UMPRUM ukončil v roce 1910 a ve stejné době si začal dopisovat s Jarmilou Pospíšilovou, která se o devět let později stala jeho manželkou. První výraznější olejomalby a kresby ovlivněné fauvismem a expresionismem vznikly na studijní cestě, kterou v letech 1910 a 1911 podnikl s bratrem Karlem. Tato cesta je zavedla do Paříže a Marseille, navštívili také Španělsko.
Josef Čapek byl spoluzakladatelem moderně orientované umělecké společnosti s názvem Skupina výtvarných umělců, jenž se scházela v pražské kavárně Union. V tomto období namaloval své první kubistické obrazy. V roce 1912 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Společně s Antonínem Matějčkem redigoval časopis Volné směry, které spolek vydával. Už v tomto období vznikaly první literární práce, s bratrem Karlem vydával generační Almanach. Z Mánesova spolku byl ovšem na základě neshod z jeho výborem vyloučený. Jeho nejznámějším literárním počinem je dětská kniha O pejskovi a kočičce, kterou taktéž sám ilustroval.
Český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu.
Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské, jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla.
Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice.
MP3 na CD
