Legendární sága o historii války bohů, lidí a králů, jež trvala sedm tisíc let – o neznámých zemích a událostech – osudu a proroctví, které musí být naplněno! V roce 4850 se Torak vymanil z eónů odloučení v Ašabě. Když se u bran Mal Zetu objevil živý bůh s tváří ukrytou za lesklou ocelovou maskou, Malloreu zasáhla obrovská hrůza. Císař byl hanebně sesazen a vlády se ujal Torak jako „Kal“ – Král a Bůh. Do Kthol Murgosu, Mišrak ak Thullu a Gar og Nadraku vyrazili poslové a v roce 4852 se sešla v Mal Zetu válečná rada. Dalasijci, Karandové a Melceňané byli ohromeni přítomností bytosti, o které byli přesvědčeni, že není ničím jiným než mýtem, a jejich zděšení bylo znásobeno přítomností Torakových žáků. Torak, jak je vlastní bohům, nemluvil, pokud zrovna nevydával rozkazy. Ale jeho učedníci, Ktačik, Zedar a Urvon, byli lidé a s chladným pohrdáním vše zkoumali a rozebírali. Pochopili, že se mallorejská společnost stala naprosto světskou – a podnikli kroky, aby tuto skutečnost změnili. Na Malloreu dolehla hrůzovláda. Všude se rozlezli Grolimové a světskost se pro ně stala druhem kacířství. S fanatickým nadšením zavedli zvyk obětování; brzy nebylo v Malloreji jediné vesnice, která by neměla svůj oltář a páchnoucí hranici. Torakovi učedníci zrušili tisíciletí vojenské a úřednické moci a vrátili absolutní nadvládu Grolimům. Všichni se začali otrocky klanět Torakovi. Úmysl Zandramas naplnit temný osud začíná být zřejmý. Garion a jeho společníci vědí, že musí putovat do Kellu. V Mallorejských evangeliích zde objeví pravdu o jejich konečném cíli, Místu, jež není více. Ale přátelé nejsou ve svém hledání osamoceni – proroctví Cyradis, věštkyně z Kellu, se začíná naplňovat…
