Svěřenský fond je pro širší a někdy i odbornou veřejnost stále relativně neznámým fenoménem, který byl do českého právního prostředí zaveden v rámci rekodifikace soukromého práva jakožto svébytná forma správy cizího majetku. Přímým inspiračním zdrojem zákonodárce při vytváření právní úpravy svěřenského fondu byla konstrukce québecké fiducie, představující možnou kontinentálněprávní podobu institutu imitujícího tradiční trust. Předkládaná publikace proto zobrazuje svěřenský fond především ve světle jeho oficiálně proklamovaného vzoru, nikoliv na pozadí Common law trustu, s nímž je někdy slepě a do jisté míry nesprávně ztotožňován. V prvé řadě sleduje dlouhou a strastiplnou cestu fiducie do platného a účinného québeckého Code civil a následně odhaluje právněteoretická východiska konceptu patrimoine d’affectation, tvořícího dnes základní stavební jednotku fiduciárního uspořádání. V souladu s tím se autor v knize zabývá důsledky začlenění prvků tzv. moderní teorie „jmění“ (la théorie moderne du patrimoine) do klasického soukromoprávního rámce, jemuž dominuje právní subjekt se svými subjektivními právy. Poznatky načerpané důkladným studiem québecké a francouzské právní literatury dále zohledňuje při hledání místa svěřenského fondu v soukromém právu a při vymezování jeho pojmových a konstitutivních znaků. Zároveň si všímá nepravidelností a anomálií plynoucích z existence odděleného a nezávislého vlastnictví majetku, který se nepojí s právní osobností, nýbrž je atrahován právem aprobovaným účelem. Pomocným nástrojem sloužícím autorovi k odkrývání možných problémů a k předestření námětů na jejich vhodná řešení jsou nesčetná rozhodnutí québeckých soudů reflektující používání fiducie v praxi. Neméně důležitým vodítkem jsou cenné zkušenosti a informace, které autor nabyl během výzkumného pobytu na kanadských univerzitách Sherbrooke a McGill, zejména pak při osobních rozhovorech s významnými představiteli québecké právní vědy, uznávanými odborníky specializujícími se na oblast trustového práva.
