Podle náhodného výběru

Přečtená

Vzpomínky vězně, který přežil Osvětim

Vzpomínky bývalého vězně koncentračního tábora, které pokračují v tradici děl Noc Elieho Wiesela a Je-li toto člověk Prima Leviho.

Více než sedmdesát let po osvobození nacistických koncentračních táborů spojenci podrobně líčí Max Eisen deportace z maďarského venkova do Osvětimi-Březinky, ničivou otrockou práci v Osvětimi I, neblaze známý „pochod smrti“ v lednu 1945, bolestnou dobu po osvobození i cestu k fyzickému a psychickému uzdravení.

Tibor „Max“ Eisen se narodil v Moldavě v Československu v ortodoxní židovské rodině. Měl rozsáhlou širší rodinu o šedesáti členech a žil na rodinné usedlosti s rodiči, dvěma mladšími bratry, malou sestřičkou, prarodiči z otcovy strany a strýcem a tetou. Na jaře 1944 – pět a půl roku poté, co byl jeho kraj připojen k Maďarsku a ráno po rodinném Sederu – četníci Eisena a jeho rodinu násilím odvedli z jejich domu. Byli dopraveni do tranzitního tábora v cihelně a nakonec naloženi do přeplněných dobytčích vagónů s místem určení Osvětim-Březinka. Patnáctiletý Eisen přežil selekci a byl poslán do pracovního tábora. Jednoho dne dostal strašlivou ránu od dozorce, SS-mana. S těžkým zraněním byl dopraven do nemocnice, kde ho operoval polský politický vězeň a lékař Tadeusz Orzeszko. Vzdor vážnému zranění Orzeszko zachránil Eisena před jistou smrtí v plynové komoře, když ho zaměstnal jako uklízeče operačního sálu. Po osvobození a nových zkouškách v komunistickém Československu se Eisen v roce 1949 vystěhoval do Kanady, kde věnoval posledních dvacet let šíření informací o holokaustu v Kanadě i ve světě.