Vážený čtenáři, předkládám Ti pravdivý příběh sestavený ze vzpomínek, korespondence, deníků a jiných písemností patřících již zemřelým členům mé rodiny. Po smrti mé matky Amálie Loucké, jejíž osudy jsou zachyceny v této literární koláži, jsem začala pátrat v minulosti svého rodu a nyní cítím potřebu se s Tebou podělit o hrůzná fakta, která osvětlují skrytou stranu života nepochybně velkého množství urozených rodin.
Amálie nezakusila v době zrání příliš štěstí. Když její matka, hraběnka Barbora Loucká, upadla do dluhové pasti, byla nucena mladou Amálii poslat do Prahy ke své sestře Ludmile, s níž se kdysi rozešla ve zlém. Věřila, že dávné sváry jsou zapomenuty a že se Ludmila o neteř dobře postará. Netušila ovšem, že se sestra živí jako kuplířka a její dům patří k vyhlášeným hnízdům neřesti, kam se stahují nejzhýralejší příslušníci pražské smetánky. To, co zde na nevinnou a naivní Amálii čekalo, se podobalo zlému snu...
Rukopis novely
Dům U Roztržené panny obdrželi editoři v březnu roku 1992. Jeho autorka, Blanka Kristýna Tenká-Loucká (1922–1994), tehdy trvala na vydání bez stylistických a pravopisných úprav. Manuskript byl podroben několika lektorským posudkům, avšak lektoři se v hodnocení neshodli. Část z nich novelu uznala za „mysofilní pornografii“ či „faul na vkus“, jiní textu vytýkali nekonzistentní strukturu nebo jej označili za „recesistické dílko, zřejmě z pera studenta“. Druhý lektorský tábor se ovšem za rukopis postavil a vyzdvihl jej jako „esenci postmoderny“ a „literární travestii brilantně absorbující prvky pornografických románů přelomu 19. a 20. století a v mnoha aluzích odkazující na stěžejní díla české i světové literatury“.
Kniha poprvé vychází více než třicet let po odevzdání rukopisu v limitovaném nákladu. Každý exemplář je zataven do fólie a opatřen nálepkou „
Obsah je určen starším 18 let“.
