Milý Herode

Pavel Obluk se pokouší proniknout k tajemství Vánoc skrze dialog s postavami evangelia. A je to pokus pozoruhodně živý a aktuální. Ježíš pro něj není růžolící cvalík, který z matčina klína vítá s úsměvem příchozí gratulanty. Ježíš leží v dřevěném korytě na zatuchlé slámě a je přikrytý kusem hadru. Usnul, vysílen dlouhým pláčem, stejně jako jeho rodiče. Jsme nad tím schopni žasnout jako pastýři? Zaslechli bychom v hluku dnešního světa radostný zpěv andělů nad Betlémem? V čem se podobáme třem králům? Bylo Herodovo vraždění neviňátek jen bezednou krutostí? Anebo přesvědčením, že k prosazení dobrého účelu lze použít jakékoli prostředky? Přečtěte si pětadvacet nevšedních dopisů, pokoušejících se o odpověď.