Čteme všichni. Když ne zrovna poezii, ruský román nebo filozofický traktát, určitě směrovky na silnicích, nápisy na obalech sušenek nebo esemesky. Písmena v jakékoli podobě provázejí člověka již po staletí, ale nepřišla k nám sama od sebe: někdo je vymyslel, nakreslil a v dřívějších dobách navíc ještě na ně odlil formu a vyrazil, aby jimi mohl tiskař pokrýt papír. Dnes si už neumíme představit svobodnější prostředí než rozbalovací menu s písmem v textovém editoru. Z každého fontu tryská historie, za každou kličkou nebo dříkem vykukuje Johannes Gutenberg. Jsou tu názvy, které známe: Helvetica, Times New Roman, Palatino nebo Gill Sans. Jsou tu fonty z fólií a otrhaných rukopisů: Bembo, Baskerville a Caslon. Jsou tu možnosti pro různý vkus: Bodoni, Didot a Book Antiqua. Ale taky riziko posměchu: Brush Script, Herculanum, Braggadocio a Comic Sans. Ještě před pětadvaceti lety jsme o nich neslyšeli a ve věku psacího stroje jsme je nemohli ani předvídat, dnes se bez nich neobejdeme.
Kniha Ten můj font vás provede dobrodružným světem písmen, raznic, písmolijen, grafiků, dávné, ale vůbec ne zaprášené historie stejně jako nejžhavější současností vzniku fontů. Zastaví se u nejvýznamnějších tvůrců typů písem, na něž narazíte takřka na každém kroku a ani by vás nenapadlo, že zrovna za tímhle obloučkem nebo touhle patkou stojí mnohdy příběh hodný filmového plátna. Jak se stalo, že Helvetica a Comic Sans ovládly svět? A Calibri operační systém Windows? Proč je písmeno T v logu BEATLES větší než ostatní? Každé písmo odráží určitý názor, jedinečné chápání světa. Ale také estetické hodnoty. Některý font se hodí pouze pro velké městské nápisy, jiný pro tisícistránkový román. Jak je to možné, vám Simon Garfield ve své nové knize vysvětlí formou čtivou tak, že nebudete chtít přestat. A hlavně budete všechna ta písmena potřebovat vidět.
