Spojené státy americké vznikly v průběhu nemnoha let na konci osmnáctého století nejen jako samostatný stát, ale také jako svébytný národ. Zatímco v Evropě se na národní totožnost pohlíželo jako na cosi daného, co bylo jen třeba objevit a posílit, Američané sami sebe jako národ aktivně a uvědoměle budovali a historie spolu s vědou sehrávaly v tomto úsilí ústřední roli. Tři historičky přednášející na prestižních amerických univerzitách se ve svém pojednání zabývají dějinami dějin Ameriky, nejstaršími popisy slavných revolučních dějů počínaje a současnými útoky na historickou tradici ze strany postmodernismu či feminismu konče. Amerika však není žádným světem za zrcadlem: od počátku bylo její formování utvářeno vědeckým i filosofickým myšlením Evropy a tento vztah brzy začal být reciproční. Už Alexis de Tocqueville dobře věděl, že studiem Ameriky se o sobě Evropané dozvídají mnohé, co by jim jinak zůstávalo skryto. „Jak říkat pravdu o dějinách“ je v tomto smyslu dílem mimořádně podnětným: americké dědictví je velmi konkrétně také dědictvím naším, a to historicky i filosoficky.
