Evropská unie na začátku nového tisíciletí uskutečnila na poli lidských práv pozoruhodný pokrok, včetně přijetí prvního závazného katalogu lidských práv evropského unijního standardu. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost lze mluvit o ochraně lidských práv v rámci několika základních systémů, a dokonce i o dalších nástrojích typu soft-law. Hodnocení uvedených systémů nicméně vyžaduje jejích prozkoumání prizmatem efektivity, zejména zjištění, zdali všechna deklarována práva jsou skutečně reálně dosažitelná a zda mohou být jednotlivcem prosazována?
V rámci analýzy mechanismu Listiny základních práv EU autorka se zaměřuje, mimo jiné, na nástroje, jež částečně omezují její použití, včetně horizontálních ustanovení, Vysvětlení k Listině a Protokolu č. 30 k Lisabonské smlouvě. Pozornost je rovněž věnována otázkám soudního vymáhání práv chráněných Listinou, včetně možného budoucího vlastního kontrolního mechanismu uvedeného unijního katalogu práv.
Mechanismus ochrany společných evropských hodnot, včetně dodržování lidských práv a zásad právního státu, počítá s řadou různorodých nástrojů, jejíchž efektivita je v tuto chvíli podrobována „zatěžkávacím zkouškám“ v podobě řády řízení, jež jsou vedená proti některým státům Unie (zejména na základě čl. 7 SEU). S ohledem na to, že každý z těchto nástrojů má své značné limity, co se týče rozsahu použití, nebo se vyznačuje právní nedokonalostí, přináší autorka četné návrhy de lege ferenda.
Podstatná část práce je věnována soudní doktríně základních práv, vypracované Lucemburským soudem, která stálé zůstává nenahraditelným pramenem lidských práv, dokonce i po přijetí Listiny základních práv EU. Monografie se zaměřuje, mimo jiné, na vztahy mezi judikaturou SDEU na poli lidských práv a praxi ústavních soudů členských států, stejně tak na judikaturu Lucemburského a Štrasburského soudu, a rovněž na poměr mezi judikaturou Soudního dvora a akty jiných mezinárodních organizací.
Vlivu mechanismu Evropské úmluvy lidských práv na vývoj ochrany lidských práv na úrovni EU je vyhrazená zvláštní část, včetně přiblížení modifikací štrasburského kontrolního mechanismu na základě protokolů č. 14, 15, 16 a problematiky možného přistoupení EU k Úmluvě.
Závěrečné části jsou věnovány analýze evropských nástrojů ochrany sociálních a hospodářských práv, včetně nedávně přijatého Evropského pilíře sociálních práv.
Monografie tvoří výstup z mezinárodního výzkumného grantového projektu Jean Monnet network poskytnutého Evropskou výkonnou agenturou pro vzdělávání a kulturu.
„Komplexní uchopení problematiky v rámci různých instrumentů a mechanismů a rovněž ojedinělý a originální koncept zpracování této látky tvoří jednu z nezpochybnitelných předností předkládané monografii“ (z předmluvy recenzenta doc. JUDr. Juraje Jankuva, Ph.D.)
