Zbrusu nový text nositelky Nobelovy ceny pojednává o útlacích společnosti, o tom, jak se člověk cítí nesvůj ve vlastním těle. Próza začíná líčením dnešního světa (bankovní skandály, únosy dětí atd.), ale stále zřetelněji se vrací k životu Elfriede Jelinekové včetně komplikovaného vztahu k matce, otcově internaci na psychiatrii, až po sebeironické zostuzení Jelinekové jako autorky, co "skuhrá stále stejnou písničku". Jde o jedno z nejosobitějších a nejintimnějších děl rakouské spisovatelky.