Třetí část trilogie zachycuje období od vydání Perličky na dně (1963) po počátek 70. let, kdy se Hrabal stejně jako jiní stává „spisovatelem v likvidaci“ a kdy také opouští libeňský byt v domě Na hrázi „věčnosti“. Novým dějištěm se stává Kersko, novými protagonisty jeho obyvatelé i Hrabalovy kočky, novým rámcem politická situace po okupaci „spojeneckými“ vojsky.

Autor opět píše o svých kumpánech Boudníkovi, Maryskovi a Bondym, ale současně vstupují na scénu Hrabalovi rodiče a strýc Pepin, nově pak přátelé z uměleckých kruhů, jako Arnošt Lustig nebo budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu Heinrich Böll, s nímž Hrabal prožívá 21. srpen 1968.