Přestože tato publikace vyšla již před více než 10 lety , její poslání je stále aktuální....
Medvědi, vlci i rysi byli v minulosti v celé střední evropě vyhubeni. Na vině byl jednoznačně člověk. Vylepšení loveckých technik vedlo koncem středověku k intenzivnějšímu a efektivnějšímu pronásledování šelem. Zárověň v této době s počínajícím rozvojem průmyslu došlo k rozsáhlému odlesnění našeho území a následně k výrazné změně druhové skladby lesů ve prospěch smrkových monokultur.Poslední medvěd tak byl zabit na Šumavě roku 1856, poslední vlk 1874.
Rysi byli u nás vybiti ve 20 letech minulého století. Obecná nenávist našich obyvatel vůči těmto šelmám daná strachem , nutno podotknout že neopodstatněným, a záští vůči úspěšnějšímu lovci konkurentovi se od těch dob výrazně změnila. Lovectví a myslivost se staly zábavou, nikoliv pouhým zdrojem obživy. Tradici bludů typu, že vlk žere malé děti , se pomalu, pomaličku daří vymycovat. Od poloviny minulého století se plocha zalesnění našeho území postupně zvětšuje a v posledních letech doznává pozitivních změn i druhová skladba porostů našich lesů. A potenciální potravy v podobě spárkaté zvěře u nás mají šelmy až trochu moc.
Dá se tedy říci , že se velkým šelmám otvírá cesta k návratu na naše území. A šelmy se tuto cestu stále intenzivněji pokoušejí využít. Rys se na velkou část našejho území dostal s aktivní pomocí člověka, vlk a medvěd přicházejí sami. Mnoho šelem u nás však stále zahyne kulkou pytláka. Novým, závažnějším a hůře odvratitelným nebezpečím se pro šelmy stávají naše přecpané dopravní tepny . Přesto už však u nás šelmy přežívají ! Rysi na více místech, vlci a medvědi především v Beskydech a vlci pravděpodobně občas pronikají i na Šumavu.
K tomu, abychom se snašimi staronovými sousedy naučili opět žít, je nutné je dobře poznat. Je dobře, že tato publikace je jednou z mnoha, které v této době o šelmách vycházejí. Nepřináší žádné překvapující závěry či nové informace. Snahou autorů bylo jen co nejsrozumitelněji představit naše velké šelmy, ukázat, že je možné s nimi žít téměř bez konfliktů, poradit , jak případné konflikty odvrátit , či je minimalizovat. A v neposlední řadě také poukázat na práci členů Českého svazu ochránců přírody ve Valašském Meziříčí, Vsetíně a Rožnově pod Radhoštěm, kteří poznávají a střeží život velkých šelem v Beskydech.
