Sborník Mýtus a geografie shrnuje jedenáct studií předních českých badatelů, jež spojuje otázka po způsobu, jakým člověk vnímá svět v tom nejširším smyslu slova: jako nejbližší okolí, jako kosmický celek, jako svět, za naším světem. V základu všech příspěvků přitom stojí kontrast mezi dvěma cestami, jimiž člověk k těmto světům přistupuje: mezi cestou, již lze označit jako mytickou, a cestou geografickou. Čtenář je konfrontován s vnímáním bezprostředního okolí mongolskými nomády, s centrickým obrazem světa ve staré Číně, s mytickým obrazem světa v Řecku a jeho proměnou ve svět, který lze nakreslit na mapu oikúmené, obydlené země, stejně jako s dynamickým pojetím světa – města, jež založilo římskou imperiální politiku. Představeno je ale i bouřlivé drama světa u Seveřanů doby vikinské, svět židovské kultury, fixovaný na prapůvodní místa setkání s posvátnem, svět utopických zemí a rajských krajin středověku i polomytický svět čerstvě objevené Ameriky. Opomenuta není jedinečná představa prostupujících se světů, již vytvořilo prolínání křesťanských a pohanských prvků ve středověkém Irsku, a konečně ani neexistující, ale v lidské mysli vždy přítomný ideální svět utopie. Sborník odkrývá otázku vazby mezi člověkem a místem v celé její šíři i pestrosti a ukazuje, jakým způsobem se v běhu věků proměňovaly kategorie blízkosti a dálky, domova a ciziny, poznaného a nepoznaného, světského a posvátného, které jsou nakonec jistým způsobem všechny založeny v polaritě reálného a ideálního, mytického a vnímaného.