Nauku o chování živých tvorů označujeme jako etologii. Historie tohoto vědeckého odvětví není stará. Jeho oficiálními zakladateli byli významní badatelé dvacátého století – Rakušané Konrád Lorenz, Karl von Frisch a Holanďan Nikolaas Tinbergen. Všichni tři společně dostali v roce 1972 Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii. Etologem však byl už první hominid, který se rozhodl opatřit si potravu ulovením jiného živočicha. Jen nevěděl, že provozuje praktickou etologii. Musel svého protivníka přelstít, zmocnit se ho a usmrtit způsobem, vylučujícím vlastní zranění. Bez etologie se neobešel již pokročilejší člověk při svých prvních ochočovacích pokusech. Musel ji v praktické podobě znát každý zemědělec, vstupující do chléva či zapřahující zvířata do potahu. Vydrželo mu to až do dneška, neboť technologie se změnily, ale zvířata zůstala stejná. Nejde však jen o zemědělce. Chování svých svěřenců musí znát každý profesionál, zabývající se zvířaty, jako jsou pracovníci zoologických zahrad, farmakologové nebo fyziologové. Něco o etologii musí vědět i člověk, který si pořídí zvířecího domácího mazlíčka. Je to věda potřebná a také velice zajímavá...
