Mikroekonomie

Mikroekonomie, ojedinělá domácí učebnice mikroekonomie pro posluchače ekonomických fakult a užitečný průvodce mikroekonomií pro zájemce z řad širší ekonomické veřejnosti, základní dílo autorského kolektivu pedagogů pražské VšE J. Soukupové, B. Hořejší, L. Macákové a J. Soukupa,analyzuje tržní chování a rozhodování jednotlivých mikroekonomických subjektů - jednotlivců (domácností), podnikatelských subjektů (firem) a státu (jako tvůrce "pravidel hry", ale i jako zřizovatele hospodářských organizací) - na trzích finální produkce i na trzích výrobních faktorů, studuje interakce jednotlivých trhů a subjektů a otázky důsledků rozhodnutí státních orgánů na tržní aktivity spotřebitelů a firem.

Je evidentní, že příprava standardní vysokoškolské učebnice vždy představuje problém spíše pedagogický a "literární" než odborný v úzkém slova smyslu: jde o to, jaké části z rozsáhlé teorie vybrat, aby se vměstnaly do rozsahu vymezeného koncepcí kursu, jehož potřebám má příslušná učební pomůcka sloužit. V případě učebnice mikroekonomie pro středně pokročilé, která se na vysokých školách ekonomického zaměření standardně vyučuje jako dvousemestrální kurs pro posluchače inženýrského (magisterského) studia, jde zejména o volbu mezi různými možnými kombinacemi množství exponovaných problémů a hloubky jejich výkladu, dále o volbu základního přístupu (dílčí rovnováha vs. všeobecná rovnováha), volbu metody výkladu (tradiční optimalizační modely založené na metodách matematické analýzy vs. přístup založený na využití teorie her), stupeň matematizace a řadu dalších problémů (včetně míry expozice problémů institucionálního uspořádání ekonomických subjektů a jejich interakce, využití poznatků ekonomických škol stojících mimo hlavní proud ekonomické teorie aj.).

S těmito dilematy se autoři vyrovnali velmi dobře: zvolili tradiční výklad založený na dílčí rovnováze, doplněný v závěru o základy problematiky všeobecné rovnováhy (pojednané ovšem - sice zjednodušujícím způsobem, ale zcela v souladu s celým předchozím výkladem založeným na dílčí rovnováze - nikoli prostřednictvím walrasiánského systému simultánních rovnic, ale prostřednictvím jednoduchého Edgworthova "krabicového" modelu; tradiční pojetí optimalizačních modelů spotřebitele a firmy výběrově doplnili tam, kde to bylo užitečné (problém oligopolu) o nejběžnější herní modely; použití matematických prostředků výkladu omezili na nejmenší nutnou míru (matematické dodatky kapitol neobsahují důkazy příslušných tvrzení a vět), avšak zároveň ukazují čtenáři možnosti, které rigorózní matematická formulace příslušných problémů poskytuje; v závěru pak čtenáře stručně seznamují se stěžejními problémy, které do mikroekonomie přinesl neoinstitucionální proud v neoklasické ekonomii.