Reportážní zastavení v hlavním městě republikyBylo to zvláštní - žil jsem v Praze už kolem čtvrt století, okouzlovala mě malostranská zákoutí i monumentalita prastarých paláců a vzepětí chrámů, vydržel jsem postávat na Karlově mostě u každé z jeho soch a věží, poslouchal jsem v Hradební ulici u koleje studentů konzervatoře ladění nástrojů a nekonečná cvičení, i šumění jezu na Novotného lávce...nabíral jsem pach benzínu na Národní třídě, se syny, jak mi dorůstali, jsem jezdil na letiště Ruzyně dívat se na přistávající a startující letadla...brouzdal jsem s nimi Stromovkou či Petřínem, kunratickým lesem anebo parkem v Průhonicích...zkrátka myslel jsem si, že jsem se dokonale sžil s minulostí a přítomností tohoto města, že jsme se navzájem prostoupili. A pak přišla práce s tak vzácnými spolupracovníky a autory na vytváření cyklu rozhlasových reportáží o ní, o Praze, o ní, jak ji vytvářely věky a lidé a jak ona vytvářela epochy a své lidi. Od dob nepamětí: od příběhů dávných Přemyslovců až do poslední minuty přítomnosti, jak se jimi cyklus probíral...
Bylo to zvláštní, jak s poznáním každého nového děje, který jsem dosud neznal, každé stavby, domu, pamětní desky na něm, osobnosti, jež s Prahou byla a je spjata, jak s poznáním každého nového děje, který jsem dosud neznal, každé stavby, domu, pamětní desky na něm, osobnosti, jež s Prahou byla a je spjata, jak s poznáním každého obrazu v jejích galeriích, každé architektury, básně, kompozice, vyvstávající přede mnou v obrysech, barvách a tónech, jsem vždy pociťoval rostoucí zoufalství člověka, který chce dohlédnout z jednoho břehu moře na druhý....Rozhlasový cyklus Prahou staletí, jehož poslední čtyři díly se nyní dostávají v podobě pátého alba gramofonových desek do rukou posluchačů, se uzavírá kapitolami Praha dělnická, Praha mezi dvěma válkami, Praha okupovaná, bojující a vítězná a posléze závěrečnou částí Praha našich dnů.
Dr. Vladimír Kovářík