Antea, Jana, Robert a Cyril se vůbec nehněvali, že se jejich rodina přestěhovala ze začouzeného Londýna na venkov. Bílý dům se jim líbil, a navíc si kousek od něj mohli hrát ve starém pískovém lomu. Dokonce jim nevadilo ani to, že s sebou všude musí brát brášku Mrně. Představte si, co děti při jedné z výprav v pískovně našly. Z díry na ně vykouklo cosi něco hnědého a huňatého a tlustého. Oči to mělo na stopkách jako hlemýžď, uši jako netopýr, tělíčko pavoučí a nožičky a ručičky jako opička. Srst se tomu ježila jako kočce, když se chystal k boji. Aby ne, když ho děti probudily z tisíciletého spánku...