Kniha doplňuje tradiční výklady vědecké revoluce 17. století novým pohledem, jenž vychází z detailní analýzy jazyka vědy.

Na příkladu fyzikálních děl Galilea Galileiho, René Descarta a Isaaca Newtona se ukazuje, že významné vědecké objevy jsou často spojeny se zásadní změnou jazyka. Tyto změny se týkají vztahu jazyka a experimentální praxe, sémantiky a syntaxe. Ve svém úhrnu dosáhly tyto významné změny stupně, který nás opravňuje mluvit o zrodu vědy jako o lingvistické události.