Příznačným rysem knížek Josefa Fouska – stejně jako veškerého jeho působení – je laskavost, autorovo pochopení pro obyčejné lidi a vlídnost k bližním. Z jeho vyprávění dýchá smysl pro romantiku a lidskost, v níž nemá místo pouhá hra na uměleckou světovost. Fouskovy knihy si získaly své věrné čtenáře. Populární je také díky nedělním Dobrým jitrům – na vlnách Českého rozhlasu 2 nalézá tisíce posluchačů a na jeho recitály stále chodí spousty diváků. „Lidé si tě sami našli,“ řekl autorovi Jan Vodňanský. „Neztratil jsem víru v dobrého člověka... a víc si nemůžu přát,“ prohlašuje sám Josef Fousek a uvádí: „Cestou za nadějí je pro mě každé vykročení za těmi, kteří jako já věří, že slušnost a laskavost si zaslouží úctu a že vyhrají nad arogancí a zpupností nás samotných i mocných nemocných. Nechci a nemůžu vymýšlet něco, co jsem sám neprožil. Vážím si toho, že jsem v České republice i za hranicemi našel čtenáře, kteří jsou se mnou na životní lodi – ta s pokorou pluje na moři našeho krátkého času za lidskou nadějí.“