Warhammer: Zabíječ draků
1 / 3
Mí stateční válečníci brzy zaútočí, pomyslel si šedý věštec Thanquol. Thanquol si radostně zamnul tlapy. Brzy se mu všechno plánování a smlouvání vyplatí. Brzy se pomstí trpaslíkovi Gotreku Gurnissonovi a jeho odpornému lidskému poskokovi Felixi Jaegerovi. Brzy budou navždy litovat, že se míchali do plánů tak mocného čaroděje. Brzy je pošle vřískající a žebrající o milost na smrt. Už brzy. Všude kolem sebe slyšel, jak se vojska dávají do pohybu. Řada za řadou strašlivých skavenských válečníků, opravdová elita krysích vojáků se pohybovala tmou. Růžové oči jim jiskřily v temnotě; dlouhé ocasy švihaly potlačovanou touhou zabíjet; tesáky se leskly slinami. Za sebou slyšel krvežíznivě zabručet svého strašlivého tělesného strážce, obrovského krysího lidožrouta, třetího nositele jména Kostilam. Krysí lidožrout byl větší než kterýkoli člověk, víc než dvakrát vyšší a desetkrát těžší. Hlava byla děsivou kombinací krysy a vlka. Rudé oči mu planuly šíleným vztekem. Z krátkých a tlustých prstů vyrůstaly strašlivé drápy. Dlouhý, červu podobný ocas divoce švihal vzduchem. Tento nový krysí lidožrout, náhrada za toho, jehož zabil Felix Jaeger v bitvě u Osamělé věže, stál Thanquola malé jmění v chaotitových mincích. Nebyla to jediná věc, kterou Thanquol musel vydat během své nedávné návštěvy v obrovské noře klanu Tvůrců v Pekelné díře. Byl nucen vydat víc než polovinu svého osobního majetku a podílu na kořisti z nadcházejícího vítězství mutovaným vůdcům klanu za jejich podporu při této nové výpravě. Přesto Thanquol věřil, že to bylo bezvýznamné. Odměna z nevyhnutelného vítězství mu více než nahradí tato vydání. Tím si byl naprosto jistý. Uvažoval o vojscích, které byla hnána na toto místo mimo cestu kvůli jeho skvělému plánu. V uniformě klanu Tvůrců byla nejen komanda válečné havěti a bojovníci krysích klanů, byli tu i krysí lidožrouti a skupinky obrovských krys hnaných pány zvířat. Jeho armáda dosahovala téměř tisíce. S takovým vojskem měl Thanquol pocit, že vítězství je zajištěno. Zejména když jeho protivníci byli jen lidé. Jak by se mohli postavit opravdovým dědicům tohoto světa, potomstvu samotné Rohaté krysy? Odpověď byla prostá - nemohli. Thanquolovi z toho tuhnul ocas pýchou, když myslel na vítězství, jež bude brzy jeho. Thanquol začenichal ve vzduchu dlouhým, krysím čenichem. Vousky se mu vzrušeně zahýbaly. Možná to byla blízkost pustin Chaosu, kterou cítil, a přítomnost matečné žíly chaotitu, skutečné esence magické moci. Znovu se zamyslel nad hloupostí ediktu Rady třinácti, který zakazuje armádám skavenů vstoupit do těchto krajů, kde straší démoni. Určitě by ztráta několika skavenských otroků více než vynahradila vlastnictví chaotitu, který mohli získat. Jistě, v minulosti pustiny spolkly celé armády krysáků, ale to přece neospravedlňovalo ustrašenost Rady? Thanquol si byl jist, že pod jeho vedením - nebo spíše radách zpovzdálí, protože po pravdě nebyl důvod riskovat ztrátu skavena jeho vyjímečné inteligence - by v takovém úkolu uspěl i houf té nejpodřadnější havěti. Ale byly tu i jiné možnosti. Kdyby získal tu vzducholoď, kterou ti prokletí trpaslíci postavili pro Gurnissona a Jaegera a kterou ten hloupý poskok Lurk Rozeklaný jazyk tak naprosto nezvládl zajmout, mohl by ji využít pro pátrání po chaotitu v pustinách. Zklamaně mrskl ocasem nad Lurkovu tupou neschopností, a pak si hamižně promnul tlapy, když pomyslel na vzducholoď. Jakmile ta věc bude jeho, bude pro ni mít nekonečně využití. Rychle přesune šedého věštce a jeho tělesného strážce kamkoli ve Starém světě. Převeze vojáky za nepřátelské linie. Bude použita jako prototyp pro vybudování vzdušné flotily a s takovou armádou Thanquol a - rychle dodal - skrze něj i Rada dobudou svět. Ale samozřejmě nejdřív musí tu vzducholoď dostat do spárů, což přesunulo jeho pozornost zpět k událostem tady. Skrz špiónské sklo rozeznal opevněný panský dům obydlený trpasličími spojenci Kislevany. Byla to typická venkovská pevnost zbudovaná lidskými klany v tomto kraji. Byla obklopená vysokou palisádou a příkopem a samotný dům vevnitř byla hrubá stavba z kamenů a polen. Okna byla úzká, v mnoha případech jen štěrbiny na šíp. Dveře a vrata byla silná a masivní. Byla zbudována tak, aby vzdorovala útoku strašlivých tvorů, celkem běžných tady, blízko pustin Chaosu. Uvnitř byly stáje, protože lidé nesmírně milovali své koně. Tomu Thanquol nikdy nerozuměl. Podle něj byla zvířata dobrá jen k jídlu. Panský dům byl typický ve všech směrech kromě jednoho, zaznamenal potěšeně. Vedle hlavní budovy stála masivní dřevěná věž s vrcholem tvořeným kovovu plošinou. Kromě materiálu, z něhož byla zbudována, byla naprosto stejná jako přistávací věž, kterou Thanquol viděl u Osamělé věže, než se vzducholoď vznesla, aby mu nepadla do spárů. Nepochybně tohle bylo místo, kde se vzducholoď zastavila na cestě k severu do pustin. Zřejmě doplnila palivo nebo zásoby. Thanquolově bystré mysli to naznačilo, že dolet lodi je omezený. To bylo dobré vědět. Ale proč tady? Proč tak blízko pustin Chaosu? Thanquol rychle zvažoval, co to může znamenat. Proč se rozhodli trpaslíci a hlavně ten prokletý trolobijce Gotrek Gurnisson, vzít tak cenné zařízení do pustin? Kdyby to jen ten tupec Lurk dokázal zjistit. Kdyby jen podal hlášení, jak mu bylo nařízeno. Thanquol nebyl ani trochu překvapen, že to neudělal. Bylo jeho osudem, že mu slouží kašpaři, kteří žijí jen proto, aby mařili jeho geniální plány. Thanquol měl často podezření, že tyhle nástroje mu byly podstrčeny machinacemi jeho nevyzpytatelných nepřátel ze Skavenmoru. Intriky skavenských politiků byly nekonečné a spletité a vůdce geniální jako Thanquol měl mnoho žárlivých nepřátel, kteří byli plní závisti a nezastavili by se před ničím, jen aby se ho zbavili. Jakmile by byl Gurnisson v Thanquolových spárech, mohl by být přinucen odhalit své poslání různými šikovnými přesvědčovacími metodami, které znal jen šedý věštec. A kdyby ne, tak by mohl být k mluvení přinucen ten Gurnissonův poskok, nízký člověk Felix Jaeger. Ve skutečnosti, myslel si Thanquol, by to s ním mohlo být jednodušší. Ne že by se Thanquol bál konfrontace s tím dementním jednookým trpaslíkem, to ani v nejmenším. Věděl, že je ve všech ohledech nebojácný a neděsila ho ani podoba, ani postava nemyslícího divokého zabijáka jako byl Gotrek Gurnisson. To dokázal při mnoha a mnoha svých střetnutích s trolobijcem. Ale přinutit mluvit Felixe Jaegera by dalo mnohem méně práce. Když o tom tak přemýšlel, Thanquol váhavě připustil, že i Jaeger by mohl být hloupě tvrdohlavý. Možná by bylo snazší zajmout pár vězňů z domu tam dole a dostat z nich, co má trpaslík v úmyslu. Určitě to tajemství musí znát. Koneckonců, jak by mohli ti zakrslíci podstoupit všechny ty potíže s vybudováním té věže v téhle opuštěné stepi a neodhalit při tom úkol svým lidským spojencům? Musí se postarat, aby jeho spojenci zajali pár lidí, takže je bude moci vyslechnout. Vlastně by měl vydat ten rozkaz hned. Thanquol se při té představě tiše zachechtal. Ať už měli trpaslíci jakýkoli plán, musel být pro ně důležitý, když na něj vynaložili tolik času a úsilí a riskovali při jeho uskutečnění vzducholoď. Možná hledali v pustinách zlato nebo magické poklady. Jak Thanquol znal trpaslíky, tohle bylo nejpravděpodobnější vysvětlení. A jakmile jeho neskutečně skvělý plán vyjde, budou poklady, které nepřítel nashromáždí, pevně sevřeny v Thanqulově tlapě se silnými drápy. V duchu si přehrál svůj plán. Tak jednoduchý a přitom tak důmyslný. Tak přímý a přitom tak zahalený do lstí. Tak brilantní a přitom tak prostý, jak musí být všechny velké skavenské plány, aby nemohly být pokaženy omezenými poskoky. Skutečně to byl do nebe volající důkaz jedinečného génia, jako byl Thanquolův. Krok za krokem jej znovu s chladnou logikou přezkoumal. Nejdřív dobudou ten dům. Pak, jakmile se vzducholoď vrátí - což určitě udělá - dostanou překvapené trpaslíky, hned jak přistanou. Než budou moci vzlétnout s použitím skvělé skavenské magie, znehybní loď speciální kouzlo, které Thanquol připravil právě pro tento okamžik. Pak už nebudou muset udělat nic než sklidit odměnu za vítězství. Samozřejmě tu bylo několik věcí, které se nemusely vydařit. Thanquol byl na sebe pyšný, že částí jeho génia byla schopnost vypořádat se s neočekávaným. S jakýmkoli skavenským vojskem tu byla možnost, že to otroci mohou zkazit. A byla tu malá možnost, že by trpaslíci raději zničili svou loď, než aby ji nechali padnout do spárů skavenů. Takové věci se v minulosti stávaly, protože trpaslíci byli chorobně pyšná a zoufale tvrdohlavá rasa. A byla tu ještě maličká možnost, že by odlétli zpátky jinou cestou. Thanquol se zachvěl. Veškeré jeho věštecké schopnosti mu říkaly, že to je téměř nemožné. Vyčetl to ze svého trusu, když třináct hodin jedl jen sražené mléko okořeněné chaotitem. Trpěl nejstrašnějším nadýmáním, když tímto osvědčeným způsobem dokazoval svou oddanost Rohaté kryse. Posvátné výměšky ho ujistily, že jeho plán nemůže selhat a že trpaslíkům bude čelit tady. Samozřejmě jako u všech proroctví i tady byla možná chyba, se kterou se muselo počítat, ale Thanquol nicméně cítil, že jeho bohaté zkušenosti s věštěním z křišťálové koule mu pomáhá. Jiní, slabší věštci by mohli nechat svůj rozum zatemnit vlastními touhami a nadějemi, ale on četl znamení s přísnou nestranností, což bylo jedním ze znaků jeho neselhávajícího génia. Byl si jistý, že se ten prokletý Gurnisson vrátí z pustin. Velice pochyboval, že by tomu cokoli mohlo zabránit. Thanquol dokázal číst osudová znamení a věděl, že trpaslík na svých ramenou nese mocný osud. Byl to ten druh osudu, který by mohl překonat jen někdo s ještě mocnějším předurčením. Šedý věštec Thanquol přirozeně věděl, že on je takovým jedincem. Ale přesto se nevyplácelo trolobijce podceňovat. Když hledal místo, kde se skrývá protivník, viděl ve snech vyvolaných chaotitem mnoho podivných vizí. Spatřil nedobytnou pevnost pohřbenou hluboko pod horou a boj s démonem skutečně děsivé moci; bylo to stvoření tak zhoubné a převyšující veškerá očekávání, že Thanquol na ně jen nerad myslel. Odsunul tu myšlenku stranou. Trpaslík se vrátí a přiveze vzducholoď s sebou. Jeho osudem je padnout před Thanquolovým titánským intelektem. Nic menšího ho k zemi srazit nemohlo. Thanquol si všiml, že ho vůdci drápu pozorují a potichu zaklel. "Jaké jsou tvé instrukce, šedý věštče Thanquole?" zakvičel nejmohutnější z nich. "Co od nás žádáš?" "Rozkazuji," řekl Thanquol důrazně, "abyste vy a vaši skaveni začali uskutečňovat plán. Zaberte dům a nechte naživu co nejvíc lidí, aby se bylo koho ptát. Zejména nechte naživu plemenice a jejich spratky. Lidská havěť je velmi tvárná, jakmile ji začnete ohrožovat." "Stejně bychom je nechali naživu, šedý věštče Thanquole. Pro naše pokusy." Thanquol naklonil hlavu na jednu stranu, aby uvážil slova vůdce drápu. Co tím Tvůrce myslel? Uvažoval klan o nějakém novém chovném programu, který by zahrnoval mutaci lidí? To by stálo za to vědět. Skaven si očividně uvědomil, že mu něco uklouzlo, protože se otočil zády k Thanquolovi a loudal se z kopce dolů, aby instruoval své oddíly. Thanquola naplnilo vzrušení. Za pět minut začne útok...