Pán prstenů I. - Společenstvo Prstenu - ilustrovaná verze

   Tolkienův dramatický a spletitý příběh o kouzelném prstenu, který hraje klíčovou roli v urputném boji mezi silami dobra a zla v dávnověké Středozemi, volně navazuje na populárního Hobita a zavede mladé i dospělé milovníky fantazie znovu do světa tajemných krajů a pohádkových bytostí; proti svému předchůdci se však rozbíhá do širšího dějového proudu, nabízejícího strhující příběh i pozoruhodné myšlenkové a jazykové bohatství.

Současné vydání však nabízí milovníkum Tolkienova světa ještě více - obohatí je o devatenáct puvodních ilustací, jejichž autorem je britský výtvarník Alan Lee a které jsou právem označovány jako kongeniální.



Tři prsteny pro krále elfů pod nebem,

Sedm vládců trpaslíků v síních z kamene,

Devět mužů: každý je k smrti odsouzen,

Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně

v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.

Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže,

Jeden všechny přivede, do temnoty sváže

v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem...

Ukázka z knihy:

Náhle první z Jezdců pobídl koně kupředu. Ten se zarazil před vodou a vzepjal se. Frodo se s námahou napřímil a zamáchal mečem. "Jeďte zpátky!" vykřikl. "Jeďte zpátky do země Mordor a už mně nepronásledujte!" Hlas zněl jemu samému tence a ječivě. Jezdci stanuli, Frodo však neměl Bombadilovou sílu. Nepřátelé se rozesmáli drsným smíchem. "Pojď k nám! Pojď k nám!" volali. "Vezmeme tě do Mordoru!"
"Jeďte zpátky!" zašeptal.
"Prsten! Prsten!" vykřikli smrtícími hlasy a jejich vůdce ihned pobídl koně do vody, těsně následovám dalšími dvěma.
"Při Elbereth a sličné Lúthien," vydechl Frodo z posledních sil a zdvihl meč, "nedostanete ani Prsten, ani mně!"
Tehdy vůdce, který byl již v půli Brodu, povstal hrozivě v třmenech a zvedl ruku. Frodo oněmel: Cítil, jako se mu jazyk lepí k ústům a jak težce mu tepe srdce. Meč se zlomil a vypadl z třesoucí se ruky. Elfí kůň se vzepjal a zaržál. První z černých koní byl již téměř u břehu.
V tom okamihu se rozlehl rachot a řev: burácení vod valících záplavu kamenů. V mlhách spatřil Frodo řeku, jak se pod ním zvedá a jejím proudem se žene chocholatá jízda vln. Zdálo se mu, že jim na hřebenech jiskří bílé plamínky, a napůl měl dojem, že vidí ve vodě jezdce na bílých koních s pěnící hřívou. Tři Jezdci, kteří cválali uprostřed Brodu, byli vodou zaplaveni: zmizeli, náhle pohřbeni rozlícenou třísní. Ti vzadu se zalekli a ustoupili.
Než mu docela selhaly smysly, zaslechl Frodo výkřiky a zdálo se mu, že za Jezdci váhajícími na břehu vidí zářivou postavu z bílého světla; za ní běžely stínové postavičky mávající plameny, které rudě zářily v šedé mlze, jež padala na svět.
Černých koní se zmocnilo šílenství a v hrůze nakákali i s Jezdci do bouřící povodně. Jejich pronikavé výkřiky utonuly v burácení vod, které je odnášely. Pak Frodo ucítil, že padá, a rachot a zmatek jako by se vzduly a pohltily ho zároveň s nepřáteli. Víc neviděl ani neslyšel.