Cesta na konec světa a zpět 1
Ruská Arktida
Potulky arktickou tundrou, sibiřskou tajgou a kavkazskými horami... Číst víc
- Pevná vazba
- Čeština
529 Kč
Na skladě, posíláme ihned
Naši skřítci doporučují
529 Kč
Více o knize
Kniha je něco jako sociálně-antropologicko-politologický cestopis o cestě napříč zemí, kde dnes znamená včera.
Součástí knihy je 128 stran barevných / c. 650 fotografií.
- Počet stran
- 488
- Vazba
- pevná vazba
- Rozměr
- 165×235 mm
- Hmotnost
- 1359 g
- ISBN
- 9788082360014
- Rok vydání
- 2021
- Edice
- Cesty za horizonty
- Naše katalogové číslo
- 993109
- Jazyk
- čeština
- 1. díl série
- Cesta na konec světa a zpět
- Nakladatel
- CAD PRESS
Našli jste nepřesnosti? Dejte nám, prosím, vědět!
Hodnocení
Čtenářské recenze
Kniha sa mi veľmi páčila. Obsahuje kopu informácií , história, udalosti , spôsob života ... Rozhodne som rada, že ju mám vo svojej knižnici.
Číst víc
knihe ublížil dobrý ohlas na internete
Nebola to však jej jediná vada. Pomerne často som si všimol preklep, alebo vynechané slovo. Graficky je obsah knihy ešte horší ako jej obal. Fotky sú jedna cez druhú, často ani nie kontrastné, čiže neviete kde končí jedna a začína druhá. Miestami dokonca natrafíte na fotky so zmeneným pomerom strán, kde sú predmety očividne rôzne natiahnuté. O kvalite fotiek ani nehovoriac. Krajšie sú práve tie, ktoré boli stiahnuté z internetu - kde by som čakal odkaz na zdroj / fotografa. Absolútnym mrhaním kvalitného papiera sú skeny prázdnych formulárov, historických dokumentov, neprehľadné mapy, fotky cestovných lístkov a na konci snáď celý 28-stranový "katalóg kníh" vydaných autorovým vydavateľstvom. Obsahovo je kniha fajn, miestami sa číta sama, miestami musíte kapitolu preskočiť, keďže záber informácií je naozaj široký. Kniha nie je zlá a aj recenzie v médiách opisovali najmä jej silnú stránku - obsah. Celkovo však čakám od knihy za takmer 30 EUR oveľa viac. Číst víc
Niekedy je menej viac
Autor tu zachádza až do zbytočných detailov a tým robí knihu nudnú. Téma je je výborná, len chýba jej šmrnc aby to človek prečítal ako sa hovorí na jeden dych a nenútil sa do čítania. Tiež som nepochopil prečo sa na vyše 50 stranách venoval Kyjevu. Mohol si to nechať na samostatnú knihu. No musím povedať, že som sa na túto knihu tešil, ale som sklamaný.
Číst víc
Skvělá kniha z pera Fero Hrabala-Krondaka (nejen) o současném Rusku.
Tento mimořádně zajímavý sociálně-antropologicko-politologický cestopis vřele doporučuji všem čtenářům, kteří stojí o hlubší pochopení a vhled do ruské historie, současnosti a především ruské mentality. Čtenář zde najde nesčetné množství zajímavých informací, postřehů a historických exkursů.
Číst víc
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Kniha je určená pre tých čo nemajú radi východnú mentalitu a kulturu. Autor sa tendenčne vnára do duše človeka žijúceho v daných oblastiach. Ako cestopis sa kniha dá akceptovať, ale kde je uroven Zikmunda a Hanzelky? Autor chce byt aj historik, aj politológ aj filozof aj futurolog a niekedy čitateľa tendenčne vťahuje k nenavisti voči skupinám žijúcim ináč ako si predstavuje autor. Pri citani som mal pocit, že autorov honorár bol zavisly od počtu strán a nadrade sa pozerá na život ľudí s inou mentalitou a kultúrou. Číst víc
Kniha je určená pre tých čo nemajú radi východnú mentalitu a kulturu. Autor sa tendenčne vnára do duše človeka žijúceho v daných oblastiach. Ako cestopis sa kniha dá akceptovať, ale kde je uroven Zikmunda a Hanzelky? Autor chce byt aj historik, aj politológ aj filozof aj futurolog a niekedy čitateľa tendenčne vťahuje k nenavisti voči skupinám žijúcim ináč ako si predstavuje autor. Pri citani som mal pocit, že autorov honorár bol zavisly od počtu strán a nadrade sa pozerá na život ľudí s inou mentalitou a kultúrou. Číst víc
Perfektný cestopis s kopu farebných strán s obrovským množstvo fotiek
Perfektný cestopis s kopu farebných strán s obrovským množstvo fotiek. Teším sa na ďalšie pokračovanie z tejto série..
Číst víc
Upresnenie k anotácii
Vo väčšine anotácií v eshopoch chýba základný údaj, a to, že ide o knihu bohato ilustrovanú! Okrem čb ilustrácií je súčasťou knihy 128-stranová farebná príloha, obsahujúca cca 650 jedinečných fotografií, mapy a infografiku!
Číst víc
MÁLOKDO V EVROPĚ VÍ, CO JE TO RUSKO
Nejnovější Krondakova kniha - CESTA NA KONEC SVĚTA A ZPĚT -nepředstavuje jenom pouhý další cestopis o Rusku. Jde o cestopis “literárně-sociologicko-politologický“, resp. plasticky podaný reálný obraz dnešního Ruska z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů, jelikož ho během posledních 10 let projel doslova křížem krážem, absolvujíc desetitisíce kilometrů – od Petrohradu po Vladivostok, od Murmansku po Magadan, od Čečenska po Čukotku a od Altaje po Jamal, Tajmyr a Jakutsko – a navštívil de facto všechny oblasti a republiky Ruské federace, vyhýbajíc se vesměs turistickým destinacím.
Jednoduše a krátce, z jeho vyprávění úplně čiší, že zná Rusko zevnitř, že ho má doslova bytostně prožité. Navíc, své osobní zážitky a prožitky zároveň dokáže projikovat do širšího kontextu kulturních, historických a politických souvislostí, čímž vzniká plastický obraz, který dokáže oslovit i čtenáře, obeznámené dosud - byť i dokonale - pouze s jeho jednotlivými aspekty. Každopádně Hrabal-Krondak momentálně nepochybně patří k největším znalcům dnešního Ruska; neznám nikoho, kdo by tuto zemi poznal na vlastní kůži tak jako on, kdo by ji dokázal tak věrohodně popsat.
Během svého několikaletého putování napříč Ruskem navštívil nejen četná muzea, archivy a chrámy, ale též mnohé školy a výzkumné ústavy i řadu těžko dostupných míst – starověká posvátná místa, opuštěné vojenské základny, archeologická naleziště, zlaté doly i polární stanice, megalitické svatyně, továrny i mrtvá města, hroby čs. legionářů i pozůstatky stalinských lágrů, redakce a ateliéry umělců, ale i pozoruhodné přírodní scenérie, zahraničním turistům nedostupné.
Pomáhal vakcinovat soby jamalským pastevcům, účastnil se lovu kalmarů v Japonském moři a sobů na Čukotce, lovil jesetery na Leně a kambaly na Kolymě, zúčastnil se šamanských obřadů na Altaji, v Burjatsku, Tuvě a Jakutsku, splavil mohutné a divoké sibiřské řeky - Jenisej, Irtyš, Lenu, Kolymu, Angaru a Podkamennou Tunguzku...
Díky tříletému pobytu uvnitř nejrůznějších místních etnických a sociálních komunit, sdílejíc s domorodci mnohé intimní životní epizody (rodinné oslavy, svatby, křtiny a náboženské rituály), měl možnost seznámit se zdejšími poměry – každodenním životem a názory obyčejných lidí – komplexněji, než se to podaří mnohému "domorodci", žijícímu ve vzdálené metropoli, nebo zahraničnímu "expertovi", mnohdy navíc závislému na službách tlumočníka, během několikatýdenní expedice.
Cestujíc po Rusku autostopem, dálkovými vlaky, maršrutkami a náklaďáky, občas pásovými transportéry, na palubě vrtulníku, nákladní lodi či tankeru, setkává se během svých cest s intelektuály i dělníky a řemeslníky, ministry i pastevci, vědci i domorodými šamany, rektory universit i venkovskými učiteli, žurnalisty, spisovateli, zálesáky, léčiteli, geology a naftaři, představiteli samospráv, byznysmeny i politiky, s polárníky, záchranáři, piloty vrtulníků i šoféry náklaďáků; s lodníky, námořníky i rybáři. Diskutuje při šálku čaje či sklence vodky s místními umělci, spisovateli, válečnými veterány, kozáky, lovci a zlatokopy, studenty i penzisty, buddhistickými mnichy, muslimskými imámy i židovskými rabíny, pravoslavnými popy i katolickými misionáři, s etnografy i příslušníky četných původních etnik, aby své poznatky a zážitky následně prezentoval ve svých cestopisech, doplňujíc je vlastními úvahami.
Stejně jako se liší jeho styl cestování od způsobu cestování běžných turistů, tak se liší i styl a forma jeho knih od běžných cestopisů. Neomezuje se jen na pouhý popis místních zajímavostí, památek a přírody, ale reflektuje i všemožné aspekty reálného každodenního života a snaží se v mezích možností přiblížit i historii tohoto regionu, včetně kulturního a politického kontextu. A to jak formou krátkých politologických či etnografických exkurzů, tak prezentací jedinečných fragmentů tzv. malých dějin, získaných během rozhovorů s domorodci. Právě ona orální historie, mapující především „dějiny viděné zdola“ (resp. dějiny každodennosti, všedního dne), je pomyslným kořením všech autorových "literárních cestopisů", které běžný cestopis mapující tu kterou zemi "zvenčí", tj. pohledem turisty, zákonitě postrádá. Zvláště pak, jde-li o návštěvníka, limitovaného při své návštěvě zmíněné země jak krátkostí pobytu, tak způsobem dopravy a ubytování, nezřídka i samotnou chatrnou znalostí místního jazyka, což platí dnes, v době Google Translatoru, dvojnásob.
Celá kniha je prakticky dílem interdisciplinárním, i proto je autor charakterizuje celkem výstižně jako “literárně-politologický cestopis“. Své vlastní poznatky a fragmenty tzv. malých dějin (vyslechnuté příběhy a svědectví) doplňuje autor údaji a fakty z oblasti historie, etnografie, politologie a sociologie, ale i řady dalších disciplín (botaniky, kulturologie, lingvistiky, atd.), v míře, nenarušující zásadně čitelnost textu.
Kniha totiž, samozřejmě, nemá ambice suplovat odbornou monografii, nýbrž spíše probudit u běžného laického čtenáře hlubší zájem o uvedenou problematiku, resp. osvětlit širší souvislosti té či oné epizody. Specifickým aspektem autorových knih jsou pak patriotické poukazy na českou, potažmo československou stopu, na kterou lze v navštívených místech narazit.
Není divu, že bezprostřední dojmy a popisy reálného, autentického Ruska zvedají žluč členům ruské páté kolony a naivním "rusofilům", kteří vesměs v Rusku nikdy nebyli (nanejvýš kdysi dávno se zájezdem SČSP) a pro něž je dnešní RF symbolem pořádků zborcených Listopadem i naděje v jejich návrat.
Již vzhledem k jejich rozdílným ideovým východiskům není divu, že mnohým „rusofilům“ připadá autorův pohled na ruskou realitu (a jmenovitě v souvislosti s porušováním základních lidských práv, „morbidní postsovětskou nostalgií“ a ruským imperialismem) jako projev rusofobie. Vezmeme-li však do úvahy, že na rozdíl od těchto svých kritiků Hrabal-Krondak zasvětil podstatnou část svého života jednak odboji proti totalitě, jednak následnému boji proti totalitarismu a neostalinismu, jejichž reliktem je právě současný putinovský režim, nejsou nijak překvapující jeho striktní, resp. nesmlouvavě kritické názory a stanoviska.
Naopak, pro mě, který s autorem sdílí nejen zážitek autentického Ruska (i jmenovitě Kavkazu), ale i prožitek reálného socialismu, během něhož jsme se navíc oba v 70. letech – nezávisle na sobě – podíleli na šíření tzv. samizdatů (ilegální či přesněji zakázané literatury), jsou jeho pocity a postoje zcela pochopitelné a sympatické.
Většinu zemí bývalého Sovětského svazu znám totiž z autopsie velmi dobře, jelikož v letech 1990-2000 jsem tam s nevelkými přestávkami jako novinář Lidových novin, České televize a agentury Epicentrum působil (než jsme byli s mojí kolegyní Petrou Procházkovou označeni za persony non grata a z Ruska vykázáni, stejně jako Hrabal-Krondak o 20 let později).
Konkrétně v kavkazském svazku se pochopitelně neodráží jen dojmy z konkrétní návštěvy severního Kavkazu, ale i z předchozích návštěv tohoto regionu, jakož i několikaletého pobytu na teritoriu Ruské federace obecně, které autor plánuje zevrubněji souhrnně zpracovat v dalším, rozsáhlejším svazku.
Je až s podivem, do jaké míry autorovy poznatky a prezentované reminiscence rezonují s mými vlastními vzpomínkami na Kavkaz zpřed 20 let, což jenom podtrhuje autenticitu jeho svědectví.
Jmenovitě v případě Kavkazu jsou nepochybně relevantnější závěry autora, jenž třeba místa masakrů – jako Beslan či Horská Balkaria – během svých tří návštěv regionu navštívil v doprovodu pamětníků a pozůstalých, než předžvýkané či tendenční články pisálků, kteří tato místa nenajdou ani na mapě, o jejich znalosti ruské historie ani nemluvě.
Z výše uvedených důvodů ani nepřekvapí, že tento “literárně-politologický cestopis“ obsahuje poměrně rozsáhlou kapitolu o rusko-čečenské válce a jejích dozvucích v podobě „čečenského terorismu“ (včetně poukazu na řadu nejasností okolo ruské oficiální verze útoků v Beslanu, Moskvě a Volgodonsku), což jsou témata, jimž se kterýkoliv vnímavý návštěvník severního Kavkazu nemůže vyhnout. Natožpak bývalý disident a publicista, který zasvětil celý život pranýřování genocidních a totalitních režimů.
Pokud jde o Hrabalův popis válečných událostí, k nimž došlo na přelomu tisíciletí na severním Kavkazu, tento plně koresponduje s mými osobními vzpomínkami. Stejně jako se mohu plně ztotožnit s jeho analýzou příčin a okolností rusko-čečenské války, které jsem se zúčastnil v roli válečného zpravodaje v letech 1994-1999.
Není divu, že názory kremlobotů, čerpajících ze Sputniku a dalších pochybných virtuálních studnic demagogie, se diametrálně liší od poznatků a závěrů autora, který místo informací instantních čerpal své poznatky ze širokého spektra autentických, místních informačních zdrojů a své apriorní představy mohl dlouhodobě konfrontovat s každodenní realitou i s očitými svědectvími.
A není proto divu, že titíž jedinci, kteří mi uprostřed noci přes telefon vyhrožují „My tě dostaneme, ty česko-čečenská svině“, budou touto knihou pohoršeni, stejně jako naivní „rusofilové“, prosťáčci, upřímně věřící iluzi bezpečného spočinutí v lůně bratrských slovanských národů čele s kremelským gosudarem.
Abych to shrnul:
Hrabalův popis Ruska, to není nějaká primitivní antiruská agitka, ideologicky či nacionálně motivovaný žlučovitý projev rusofobie, je to prostě jen syrový popis surové ruské reality vnímané pohledem bezprostředního pozorovatele, s přihlédnutím k historickým souvislostem a nejrůznějším konotacím.
Jako červená nit se vine celou knihou téma konfliktu evropských hodnot a ruského myšlení ("ruské pravdy"), které se nepromítá jen do mezinárodních vztahů (konfliktu Evropa versus Rusko), ale dennodenně i do aktivit českých kremlobotů - jak protievropských politiků, tak internetových trollů - otravujících společenské klima, zamořujících politickou scénu i mediální prostor proruskou propagandou a nihilismem.
Stejně jako předchozí autorova kniha CESTA NATAJMYR, i toto je moc důležitá kniha. Málokdo totiž v Evropě ví, co je to Rusko.
Navzdory skutečnosti, že už před více než stoletím to pochopil Karel Havlíček-Borovský anebo T.G. Masaryk!
Jaromír ŠTĚTINA
předseda hnutí Evropa společně (ESO)
(Bývalý válečný reportér z oblastí Sovětského svazu, spoluzakladatel společnosti Člověk v tísni, senátor PČR a místopředseda podvýboru (SEDE) Evropského parlamentu) Číst víc
Nejnovější Krondakova kniha - CESTA NA KONEC SVĚTA A ZPĚT -nepředstavuje jenom pouhý další cestopis o Rusku. Jde o cestopis “literárně-sociologicko-politologický“, resp. plasticky podaný reálný obraz dnešního Ruska z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů, jelikož ho během posledních 10 let projel doslova křížem krážem, absolvujíc desetitisíce kilometrů – od Petrohradu po Vladivostok, od Murmansku po Magadan, od Čečenska po Čukotku a od Altaje po Jamal, Tajmyr a Jakutsko – a navštívil de facto všechny oblasti a republiky Ruské federace, vyhýbajíc se vesměs turistickým destinacím.
Jednoduše a krátce, z jeho vyprávění úplně čiší, že zná Rusko zevnitř, že ho má doslova bytostně prožité. Navíc, své osobní zážitky a prožitky zároveň dokáže projikovat do širšího kontextu kulturních, historických a politických souvislostí, čímž vzniká plastický obraz, který dokáže oslovit i čtenáře, obeznámené dosud - byť i dokonale - pouze s jeho jednotlivými aspekty. Každopádně Hrabal-Krondak momentálně nepochybně patří k největším znalcům dnešního Ruska; neznám nikoho, kdo by tuto zemi poznal na vlastní kůži tak jako on, kdo by ji dokázal tak věrohodně popsat.
Během svého několikaletého putování napříč Ruskem navštívil nejen četná muzea, archivy a chrámy, ale též mnohé školy a výzkumné ústavy i řadu těžko dostupných míst – starověká posvátná místa, opuštěné vojenské základny, archeologická naleziště, zlaté doly i polární stanice, megalitické svatyně, továrny i mrtvá města, hroby čs. legionářů i pozůstatky stalinských lágrů, redakce a ateliéry umělců, ale i pozoruhodné přírodní scenérie, zahraničním turistům nedostupné.
Pomáhal vakcinovat soby jamalským pastevcům, účastnil se lovu kalmarů v Japonském moři a sobů na Čukotce, lovil jesetery na Leně a kambaly na Kolymě, zúčastnil se šamanských obřadů na Altaji, v Burjatsku, Tuvě a Jakutsku, splavil mohutné a divoké sibiřské řeky - Jenisej, Irtyš, Lenu, Kolymu, Angaru a Podkamennou Tunguzku...
Díky tříletému pobytu uvnitř nejrůznějších místních etnických a sociálních komunit, sdílejíc s domorodci mnohé intimní životní epizody (rodinné oslavy, svatby, křtiny a náboženské rituály), měl možnost seznámit se zdejšími poměry – každodenním životem a názory obyčejných lidí – komplexněji, než se to podaří mnohému "domorodci", žijícímu ve vzdálené metropoli, nebo zahraničnímu "expertovi", mnohdy navíc závislému na službách tlumočníka, během několikatýdenní expedice.
Cestujíc po Rusku autostopem, dálkovými vlaky, maršrutkami a náklaďáky, občas pásovými transportéry, na palubě vrtulníku, nákladní lodi či tankeru, setkává se během svých cest s intelektuály i dělníky a řemeslníky, ministry i pastevci, vědci i domorodými šamany, rektory universit i venkovskými učiteli, žurnalisty, spisovateli, zálesáky, léčiteli, geology a naftaři, představiteli samospráv, byznysmeny i politiky, s polárníky, záchranáři, piloty vrtulníků i šoféry náklaďáků; s lodníky, námořníky i rybáři. Diskutuje při šálku čaje či sklence vodky s místními umělci, spisovateli, válečnými veterány, kozáky, lovci a zlatokopy, studenty i penzisty, buddhistickými mnichy, muslimskými imámy i židovskými rabíny, pravoslavnými popy i katolickými misionáři, s etnografy i příslušníky četných původních etnik, aby své poznatky a zážitky následně prezentoval ve svých cestopisech, doplňujíc je vlastními úvahami.
Stejně jako se liší jeho styl cestování od způsobu cestování běžných turistů, tak se liší i styl a forma jeho knih od běžných cestopisů. Neomezuje se jen na pouhý popis místních zajímavostí, památek a přírody, ale reflektuje i všemožné aspekty reálného každodenního života a snaží se v mezích možností přiblížit i historii tohoto regionu, včetně kulturního a politického kontextu. A to jak formou krátkých politologických či etnografických exkurzů, tak prezentací jedinečných fragmentů tzv. malých dějin, získaných během rozhovorů s domorodci. Právě ona orální historie, mapující především „dějiny viděné zdola“ (resp. dějiny každodennosti, všedního dne), je pomyslným kořením všech autorových "literárních cestopisů", které běžný cestopis mapující tu kterou zemi "zvenčí", tj. pohledem turisty, zákonitě postrádá. Zvláště pak, jde-li o návštěvníka, limitovaného při své návštěvě zmíněné země jak krátkostí pobytu, tak způsobem dopravy a ubytování, nezřídka i samotnou chatrnou znalostí místního jazyka, což platí dnes, v době Google Translatoru, dvojnásob.
Celá kniha je prakticky dílem interdisciplinárním, i proto je autor charakterizuje celkem výstižně jako “literárně-politologický cestopis“. Své vlastní poznatky a fragmenty tzv. malých dějin (vyslechnuté příběhy a svědectví) doplňuje autor údaji a fakty z oblasti historie, etnografie, politologie a sociologie, ale i řady dalších disciplín (botaniky, kulturologie, lingvistiky, atd.), v míře, nenarušující zásadně čitelnost textu.
Kniha totiž, samozřejmě, nemá ambice suplovat odbornou monografii, nýbrž spíše probudit u běžného laického čtenáře hlubší zájem o uvedenou problematiku, resp. osvětlit širší souvislosti té či oné epizody. Specifickým aspektem autorových knih jsou pak patriotické poukazy na českou, potažmo československou stopu, na kterou lze v navštívených místech narazit.
Není divu, že bezprostřední dojmy a popisy reálného, autentického Ruska zvedají žluč členům ruské páté kolony a naivním "rusofilům", kteří vesměs v Rusku nikdy nebyli (nanejvýš kdysi dávno se zájezdem SČSP) a pro něž je dnešní RF symbolem pořádků zborcených Listopadem i naděje v jejich návrat.
Již vzhledem k jejich rozdílným ideovým východiskům není divu, že mnohým „rusofilům“ připadá autorův pohled na ruskou realitu (a jmenovitě v souvislosti s porušováním základních lidských práv, „morbidní postsovětskou nostalgií“ a ruským imperialismem) jako projev rusofobie. Vezmeme-li však do úvahy, že na rozdíl od těchto svých kritiků Hrabal-Krondak zasvětil podstatnou část svého života jednak odboji proti totalitě, jednak následnému boji proti totalitarismu a neostalinismu, jejichž reliktem je právě současný putinovský režim, nejsou nijak překvapující jeho striktní, resp. nesmlouvavě kritické názory a stanoviska.
Naopak, pro mě, který s autorem sdílí nejen zážitek autentického Ruska (i jmenovitě Kavkazu), ale i prožitek reálného socialismu, během něhož jsme se navíc oba v 70. letech – nezávisle na sobě – podíleli na šíření tzv. samizdatů (ilegální či přesněji zakázané literatury), jsou jeho pocity a postoje zcela pochopitelné a sympatické.
Většinu zemí bývalého Sovětského svazu znám totiž z autopsie velmi dobře, jelikož v letech 1990-2000 jsem tam s nevelkými přestávkami jako novinář Lidových novin, České televize a agentury Epicentrum působil (než jsme byli s mojí kolegyní Petrou Procházkovou označeni za persony non grata a z Ruska vykázáni, stejně jako Hrabal-Krondak o 20 let později).
Konkrétně v kavkazském svazku se pochopitelně neodráží jen dojmy z konkrétní návštěvy severního Kavkazu, ale i z předchozích návštěv tohoto regionu, jakož i několikaletého pobytu na teritoriu Ruské federace obecně, které autor plánuje zevrubněji souhrnně zpracovat v dalším, rozsáhlejším svazku.
Je až s podivem, do jaké míry autorovy poznatky a prezentované reminiscence rezonují s mými vlastními vzpomínkami na Kavkaz zpřed 20 let, což jenom podtrhuje autenticitu jeho svědectví.
Jmenovitě v případě Kavkazu jsou nepochybně relevantnější závěry autora, jenž třeba místa masakrů – jako Beslan či Horská Balkaria – během svých tří návštěv regionu navštívil v doprovodu pamětníků a pozůstalých, než předžvýkané či tendenční články pisálků, kteří tato místa nenajdou ani na mapě, o jejich znalosti ruské historie ani nemluvě.
Z výše uvedených důvodů ani nepřekvapí, že tento “literárně-politologický cestopis“ obsahuje poměrně rozsáhlou kapitolu o rusko-čečenské válce a jejích dozvucích v podobě „čečenského terorismu“ (včetně poukazu na řadu nejasností okolo ruské oficiální verze útoků v Beslanu, Moskvě a Volgodonsku), což jsou témata, jimž se kterýkoliv vnímavý návštěvník severního Kavkazu nemůže vyhnout. Natožpak bývalý disident a publicista, který zasvětil celý život pranýřování genocidních a totalitních režimů.
Pokud jde o Hrabalův popis válečných událostí, k nimž došlo na přelomu tisíciletí na severním Kavkazu, tento plně koresponduje s mými osobními vzpomínkami. Stejně jako se mohu plně ztotožnit s jeho analýzou příčin a okolností rusko-čečenské války, které jsem se zúčastnil v roli válečného zpravodaje v letech 1994-1999.
Není divu, že názory kremlobotů, čerpajících ze Sputniku a dalších pochybných virtuálních studnic demagogie, se diametrálně liší od poznatků a závěrů autora, který místo informací instantních čerpal své poznatky ze širokého spektra autentických, místních informačních zdrojů a své apriorní představy mohl dlouhodobě konfrontovat s každodenní realitou i s očitými svědectvími.
A není proto divu, že titíž jedinci, kteří mi uprostřed noci přes telefon vyhrožují „My tě dostaneme, ty česko-čečenská svině“, budou touto knihou pohoršeni, stejně jako naivní „rusofilové“, prosťáčci, upřímně věřící iluzi bezpečného spočinutí v lůně bratrských slovanských národů čele s kremelským gosudarem.
Abych to shrnul:
Hrabalův popis Ruska, to není nějaká primitivní antiruská agitka, ideologicky či nacionálně motivovaný žlučovitý projev rusofobie, je to prostě jen syrový popis surové ruské reality vnímané pohledem bezprostředního pozorovatele, s přihlédnutím k historickým souvislostem a nejrůznějším konotacím.
Jako červená nit se vine celou knihou téma konfliktu evropských hodnot a ruského myšlení ("ruské pravdy"), které se nepromítá jen do mezinárodních vztahů (konfliktu Evropa versus Rusko), ale dennodenně i do aktivit českých kremlobotů - jak protievropských politiků, tak internetových trollů - otravujících společenské klima, zamořujících politickou scénu i mediální prostor proruskou propagandou a nihilismem.
Stejně jako předchozí autorova kniha CESTA NATAJMYR, i toto je moc důležitá kniha. Málokdo totiž v Evropě ví, co je to Rusko.
Navzdory skutečnosti, že už před více než stoletím to pochopil Karel Havlíček-Borovský anebo T.G. Masaryk!
Jaromír ŠTĚTINA
předseda hnutí Evropa společně (ESO)
(Bývalý válečný reportér z oblastí Sovětského svazu, spoluzakladatel společnosti Člověk v tísni, senátor PČR a místopředseda podvýboru (SEDE) Evropského parlamentu) Číst víc
Odtiaľto tam a späť
„Čechové nečetli první cestopisy z péra českého.“ Tak znie prvá veta prvého zväzku dnes už legendárneho knižného opusu „Čeští cestovatelé“ od nezabudnuteľného profesora starej školy Josefa Kunského (1903-1978), ktorá vyšla presne pred šesťdesiatimi rokmi. Čas, ktorý medzitým uplynul, relativizoval jej výpovednú hodnotu, keďže v jej prenesenom význame nielen Česi, ale aj Slováci čítali cestopisy najskôr v cudzích jazykoch. Až neskôr sa dočkali knižných správ o putovaní po zákutiach vzdialených či blízkych z pera českého a pre mnohých to bolo nielen jedinečné, ale aj prvýkrát, čo sa o určitých miestach písalo v ich materinskom jazyku. Zaujímavým príkladom je napokon i kniha, ktorú práve držíte v ruke. Hoci písaná v češtine českým autorom žijúcim a tvoriacim dlhodobo v Bratislave, vychádza v najstaršom slovenskom nezávislom vydavateľstve CAD Press a svojich početných čitateľov si nájde v krajinách na ležiacich na oboch brehoch rieky Moravy.
Pokiaľ ide o Františka Hrabala Krondáka, dovolím si tvrdiť (a to i napriek tomu, že on samotný bude pri všetkej skromnosti voči tomu namietať), že ide o jedného z najpozoruhodnejších súčasných cestovateľov medzi Čechmi a Slovákmi. Navyše, ak tento odvážny, obdivuhodný muž v rokoch (v tom najlepšom význame tejto charakteristiky) cestuje na vlastné náklady a na miesta, kde noha našinca málokedy, ak vôbec, vkročila od čias, kedy odvážny jezuitský páter Jiří David na základe svojich osobných skúseností z Ruska v roku 1690 nakreslil prvú českú mapu Sibíri.
Pre zasvätených čitateľov prvej knihy putovania po ruskom Ďalekom severe nebude žiadnou hádankou prečo v rámci pripravovaného cyklu cestopisov po „Ceste na Tajmyr“ vychádza ďalšie pokračovanie. Ani tu si nevystačíme s našimi znalosťami zemepisu, hoci aj získaných vysokoškolským štúdiom geografie. To však vôbec nevadí, pretože na rozdiel od atlasov či stručných hesiel v náučných slovníkoch opisujúcich Jamal ako polostrov obmývaný vlnami Severného ľadového oceánu a Karského mora sa nám tu dostane patrične dobrodružného vzdelania. Trvalo zamrznutá zem, v ktorej dominujú tundra a jazerá, obývaná domorodcami chovajúcimi tisícihlavá stáda polárnych sobov. Plus mamutia ťažobná infraštruktúra jedného z najväčších zdrojov zemného plynu, ktorá drsným industriálnym dizajnom ohúri ako futuristická scenéria ťažobnej základne kdesi v opustenom sektore vesmíru. Stačí to však ako motivácia na návštevu po nepohodlí tisíce kilometrov dlhej cesty po severozápade Sibíri? A podobnú otázku s kladnou odpoveďou si môžeme klásť aj pri ďalších zastávkach autorovho putovania tundrou, plavbou proti prúdu Obu a Irtyša či potulkách Omskou guberniou.
Ale ako čitatelia nemusíme mať v tomto smere žiadne obavy. Pretože už dávno pred svetoznámym dielom profesora Tolkiena platilo, že „cesta odtiaľto tam a späť“ bola často omnoho zaujímavejšia ako samotný cieľ. Čo tu ale platí iba relatívne, pretože aj finálna destinácia Hrabalovej výpravy je viac ako pozoruhodná.
Autor je nepochybne literátom s ľahkým perom a silným životným príbehom. Cestovateľom, akých je dnes len vzácne a takmer sa ani nechce veriť, že existujú. Pútavým, reportážnym štýlom obsiahne zážitky z dych berúceho záberu ciest, o čom sa presvedčíme hneď v úvode prvej kapitoly, kde sa o začiatku novej výpravy len tak mimochodom zmieňuje, že sotva sa len trochu oklepal z predchádzajúcej trinásťmesačnej potulky medzi Arktídou, Polynéziou a Nepálom, nasadol po trojtýždňovej zastávke doma v Bratislave opäť do rýchlika. Páni! Od čias románového Phileasa Fogga, ktorý sa koncom devätnásteho storočia podujal obkrúžiť svet za osemdesiat dní si nespomínam, že by nejaký cestovateľ vyrazil na cestu s tak svižným krokom a odvahou svojej veci oddaného svetobežníka v srdci.
Jeho cieľom je opätovne Rusko. Slovanská krajina kontrastov, v ktorej „dnes“ obvykle znamená „včera“, v týchto zemepisných končinách navyše umocnených rýdzimi sibírskymi paradoxmi, odjakživa žila a žije vecami verejnými. Samozrejme, že je to v každom štáte sveta, ibaže tu ľudia prežívajú politiku, politizovanie i politikárčenie (nevhodné si škrtnite) s intenzitou a mierou pre stredoeurópsku myseľ priam nepochopiteľnými. Nevyhneme sa tomu ani pri čítaní autorovho cestopisu práve tak, ako sa on nemohol vyhnúť politike pri jej písaní. O to viac je táto kniha aktuálna. Cestovanie vždy otváralo ľuďom obzory a kvalitné cestopisy napĺňajú toto poslanie mierou vrchovatou pre tých, ktorí sa z rozmanitých dôvodov nemôžu zhlboka nadýchnuť sviežeho vzduchu tajomných a – len to pripusťme – že aj nebezpečných diaľav.
A teraz už pomôžme autorovi s ťažkým batohom nastúpiť do vlaku zo Slovenska na Ukrajinu, ktorého medzinárodný vozeň sa stane našim prvým dopravným prostriedkom v ústrety napínavým, no nie vždy príjemným dobrodružstvám na Jamale, Polárnom Urale, v Omskej gubernii a ďalej na Kaukaze.
Prajem nám všetkým šťastnú cestu!
Dr. Miloš Jesenský Číst víc
Skvělý "Sociálně-antropologicko-politologický cestopis"
"Napriek tomu, že sa Ruskom a postsovietskym priestorom zaoberám už vyše 50 rokov, Krondakova kniha “Cesta na Tajmyr aneb Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu” bola pre mňa prameňom zaujímavých faktov a užitočným doplnením všetkého, čo som doteraz o Rusku vedel. Poznám Rusko na vlastné oči, sledujem jeho geopolitické pôsobenie, nie som rusofób a kriticky vnímam všetky jeho negatíva i dekadentné tendencie. V takomto kontexte odporúčam knihu každému, kto sa zaujíma o Rusko hlbšie."PhDr. Igor CIBULA, bývalý riaditeľ rozviedky SIS Číst víc
Recenze, kritiky
Toto je daleko, daleko více než jen cestopis. Mohu napsat jen jedno… Doporučuji…. Doporučuji… Doporučuji!
Václav MARHOUL, filmový režisér
Některé cestopisy se svou autentičností vymykají obvyklým popisům průběhu putování, památek a reálií, a jsou svým způsobem antropologickými sondami. Do této kategorie neotřelých pohledů na neznámé kraje patří i tato publikace. Autor se tak řadí po bok Jana Eskymo Welzla či Mnislava Zeleného-Atapany. Chcete-li se o Rusku dozvědět něco, co dozajista nevíte, určitě si knížku přečtěte.
Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL DrSc.
Krondak mi mluví z duše. De facto popisuje Rusko, které jsem sám znal, než jsem odtud odešel. Jeho postřehy ze současného Ruska naprosto korespondují s mými vlastními vzpomínkami.
Garik AVANESIAN
Krondakovy knihy kombinují osobní svědectví z terénu s poznatky z dějin, politiky, mezinárodních vztahů, ekonomiky, kultury a životního stylu obyvatel navštívených zemí. Množství událostí a osudů - příběhy známých osobností i zcela neznámých lidí, postřehy z osobních setkání, úvahy o sociálním a ekonomickém prostředí, četné příhody, ze kterých se dají odečítat hlubší souvislosti - to vše pulzuje poutavým vyprávěním, doprovázejíc hlavní příběh, jehož aktérem je samotný autor, potulující se napříč onou širou zemí, mezi arktickou tundrou, sibiřskou tajgou a kavkazskými horami. Kniha Fera Hrabala-Krondaka je vynikající čtení pro každého, kdo se zajímá o zemi, kde se dnes minulost dere do budoucnosti.
PhDr. Grigorij Mojsejevič MESEŽNIKOV, politolog a politický analytik, prezident Institutu pro veřejné otázky
Tato nejnovější Krondakova kniha nepředstavuje jenom pouhý další cestopis o Rusku. Jde o cestopis “literárně-sociologicko-politologický“, resp. plasticky podaný reálný obraz dnešního Ruska z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů. Hrabal-Krondak totiž momentálně nepochybně patří k největším znalcům dnešního Ruska u nás; neznám nikoho, kdo by tuto zemi poznal na vlastní kůži tak jako on, kdo by ji dokázal tak věrohodně popsat.
Jaromír ŠTĚTINA, bývalý dlouholetý reportér z oblastí Sovětského svazu
Nakladatelství
Více o nakladatelství
Charakteristika v superlatívoch:
- Najstaršie slovenské súkromné vydavateľstvo;
- Jediné slovenské vydavateľstvo špecializované na
religionistickú a orientalistickú literatúru a knihy o bojových umeniach;
- Prvé česko-slovenské vydavateľstvo religionistickej, ezoterickej a orientalistickej literatúry!
História vydavateľstva CAD PRESS sa začala písať v r. 1980, kedy vzniklo za hlbokej totality v Bratislave, pôvodne ako ilegálna agentúra zaoberajúca sa jednak rozširovaním informácií o politickej situácii v ČSSR, jednak rozmnožovaním a šírením samizdatov (zakázaných literárnych diel a dokumentov). Počiatkom 80. rokoch zahájil CAD PRESS vlastnú edičnú činnosť a vydal napríklad prvé české preklady románov Jacka Kerouaca (Poutníci Dharmy a Podzemníci), antológiu Rolling Stones a niekoľko desiatok zväzkov samizdatových kultúrnych revue Slovo a Antagon, kde vyšli stovky poviedok, básní, ilustrácií, fotografií a esejov oficiálne nepublikovaných autorov a prekladov zahraničných článkov a štúdií o avantgardnom umení (divadle, literatúre, hudbe, scénografii, maliarstve a pod.). Od r. 1986, kedy vydal CAD PRESS prvý zväzok antológie ZEN, sa vydavateľstvo začalo orientovať na východoázijskú kultúru a náboženstvo, predovšetkým na zen-budhizmus a taoizmus.
Keďže orientácia vydavateľstva viac menej odráža predovšetkým osobné záujmy jeho majiteľa, naďalej sa vydavateľstvo zameriava na vydávanie nekomerčných publikácií venovaných orientalistike, religionistike, parapsychológii, liečiteľstvu a orientálnej medicíne, ako aj filozoficko-etickým aspektom ázijských bojových umení. To sa odzrkadľuje v koncepcii jeho hlavných edícií, ktorými sú Svetové duchovné prúdy, Medica, Budo a Parapsychológia.
A na ktorú knihu sú vo vydavateľstve CAD Press najviac hrdí?:
“Asi na vydanie 8 zväzkov antológie ZEN (v rozsahu cca 2500 strán), z ktorých prvé 3 vyšli ešte za totality ako samizdat, predstavujúcich prvé publikácie o zen-budhizme v češtine a slovenčine v Československu, ako aj na to, že vydali prvé publikácie o témach, ktoré ostatní vydavatelia objavili až s odstupom času – o šamanizme, súfizmu, taoistickej joge, čchi-kungu atď.
Naším najvýznamnejším porevolučným vydavateľským počinom je encyklopedická publikácia Lexikón náboženských hnutí, siekt a duchovných spoločností, čo je výnimočná encyklopedická príručka (obsahujúca cez 3 500 hesiel o niekoľkých tisícoch náboženských komunít, hnutí, tajných bratstiev, mystických rádov, hermetických a okultných spoločností a siekt celého sveta - činných od najstarších čias až do súčasnosti), ale napríklad aj monografie Náboženské tradície Ázie prof. Wernera, Vedecký úvod do parapsychológie prof. Rýzla alebo kniha Za hranicami fyziky a psychológie O.Válka.“
majiteľ vydavateľstva
Víte o novém čtenářském profilu?
Chtěli byste si prohlédnout všechny své recenze na jednom místě a podělit se o ně s ostatními čtenáři? Aktivujte si čtenářský profil, kde můžete mimo jiné sbírat knihomolské odznaky nebo zvyšovat svou knihomolskou úroveň.
Aktivovat čtenářský profil
