Literární debut Veroniky Švandové (nar. 1985), mladé výtvarnice a básnířky se vyznačuje tematickou sevřeností a jazykovou invencí; některé akordy její sbírky odkazují k prvním knížkám Ivana Wernische. Východiskem se pro ni stává sen, imaginace a metafora jimiž se básnířka dotýká tajemství světa. V práci "s obrazy" se Veronika Švandová dostává do blízkosti surrealismu, vždy si však ponechává nad básněmi kontrolu. Její verše jsou prosté siláctví a cyničnosti, naopak se vyznačují senzitivitou, čistým, "dětským zřením", jazykovou kultivovaností a náznakem příběhu. "Nejsem smutný černokněžník / Místo očí vykvetly mi měsíčky // Pomalu se vkrádám / do botníků / / Spícím běžcům kradu / tkaničky..." Autorka je studentkou výtvarné výchovy a speciální pedagogiky. Pracuje s dětmi s poruchou autistického spektra, zajímá se o arteterapii. Publikovala časopisecky. Žije v Brně.