Lexikon nejjižnějšího úseku českých nářečí sleduje procesy proměn oblastní mluvy. Jedná se o pokus zachytit specifickou slobní zásobu na pomezí lokálního nářečí a širšího regionu. Výkladová část přihlíží i k jevům roviny hláskoslovné, tvaroslovné. Obohacování slovní zásoby je doloženo na slovotvorném odvozování ohebných slovních druhů, u tvoření sémantickým posunem, u nářečních přejímek a při výzkumu expresivity slov a textu. Lexikon odlišuje dialektismy primární a sekundární; soubor je rozčleněn sémanticky a teritoriálně. Samostatně jsou hodnoceny jazykové shody jikžní a východní skupiny českých nářečí; výklad uzavírá analýza nárečního charakteru pomístních jmen.