Fantazijní příběh na téma mytické rajské růžové zahrady, vyskytující se snad ve všech kulturách. Již od pradávna byl archetyp zahrady místem odpočinku a bezpečí. Zahrady bohů vypráví o mladém muži, který je proti své vůli vtažen do podivných životních událostí a musí jim na základě vlastního rozhodnutí čelit. Příběh je plný napětí, lásky, přátelství, ale i zrady a přetvářky. Na své cestě dospívá hlavní hrdina, doprovázen svými přáteli, k ohromujícímu poznání svého původu, životního úkolu a významu zahrady nejen v životě lidí, ale i v rámci vesmírného celku.
Zahrady bohů nejsou pro každého
„Nedovol nikomu, aby vstoupil bez pozvání do tvé zahrady...,“ takto mnohovýznamově uvádí svoji novou knihu Zahrady bohů spisovatelka Ivana Šotnarová. Zatímco prvních několik stran čtivého textu nám umožní vstoupit do jakoby únavného, a přesto fascinujícího asociativního reálu hluboce samotářského muže, svérázné osobnosti typu karáskovsko-meyrinkovských povídek a gotických románů, jen o celé jedno století dál, milovníka všeho „...historického, fantazijního, dálek a neznáma...“, postupně se z hlavního hrdiny vyklube uznávaný psycholog, jenž mnohé prožívá i v návaznosti na rozbité duše svých pacientů. Zejména pak jednoho z nich, tajemného pana K., jehož podivný životní příběh jakoby přesahoval hranice poznání tohoto „racionálního“ světa. A tu ono svérázné, tíživé, až jakoby temné asociální prožívání hlavního hrdiny, postavené navíc na záhadných vzpomínkách z dětství po boku moudrého dědečka, které však nemají vědomé rozuzlení, neboť jsou zastřeny neproniknutelnou mlhou ne-paměti, podvědomí, či spíše až jungiánského nevědomí, přichází do kontaktu a posléze i nečekaně do konfliktu s obecně uznávaným Učitelem či Zasvětitelem „vyvolených“ do „...nejhlubších duchovních poznání lidstva“, sektářským „mistrem“ jakých je kolem nás celá řada, ale tento je přece jen jiný... Náhle jakoby „něco nehraje“..., potkáváme několik dalších klíčových osob, dějová dynamika získává na intenzitě. A tu je příběh nečekaně vygenerován do strhující detektivky, která záhy přeroste, jakoby skokem „do Neznáma“, v neobyčejně barvitý fantazijní svět, jenž se náhle stává jediným reálem. Zde se našemu hlavnímu hrdinovi pozvolna odkrývají tajemné roušky podvědomí, aby zjistil, že je vázán pradávnou přísahou. Nadčasovým Úkolem. Nyní už nejde jen o to, aby zachránil pouze svou vlastní duši, svůj malý svět obyčejného člověka, aby našel sám sebe, neboť teď už jde o záchranu samy podstaty lidství, lidského společenství na Zemi, jemuž hrozí propad do područí absolutního Zla. A právě Zahrada, byť nejen ona samotná, nyní dostává ve strhujícím příběhu klíčovou úlohu.
Zásadní je i autorčina hluboká (mj. vysokoškolská) vzdělanost, poznání i osobní zkušenost v oblastech mytologických, parapsychologických či okultních a magických, poznání propojené s neobyčejnou obrazností, pomocí které Ivana Š. (jde o pseudonym) kreslí svůj archetypální reálně-fantazijní příběh, snad jen místy přespříliš didaktický. Pro tohle všechno zdaleka ne každý pochopí; jen nemnozí mají na to, aby se zcela ponořili do autorčiny obraznosti, přijali takto literárně ztvárněné zážitky jejího osobního Poznání a užili si onen zasvětitelský příběh Zahrady bohů do všech důsledků.
Některými literárními kritiky je Ivana Šotnarová označována za novodobého „Urbana v sukních“, ale není to tak: ona je dál!
Luboš Y. Koláček
