Kniha obsahující dvacet povídek, úvah, esejí, historek i zážitků je především lidským povídáním nejen o klidných dnech, ale i o bouřlivých tragédiích dvacátého století, které s sebou přinesly diktátorské režimy, v reflexi osudu převážně jednoho člověka - košického rodáka -, který náhodou přežil jeho "slunce i mraky". Tím člověkem je autor sám.
Zvláštností povídek je, že se v nich odrážejí bouřlivé proměny sedmi kontroverzních režimů, politické, vojenské a společenské boje v Evropě. Proměny masarykovské republiky a celé Evropy. Arizátoři profitovali, jiní zaplatili životem. Přišla deportace téměř půl milionu Židů jako nežádoucích do osvětimských plynových komor.
Válka skončila a světla měst opět ozářila poválečný mírový život. Ti, kteří přežili holocaust, však nenalezli a nenalézají klid. Zůstávají v nich neléčitelné traumatické otazníky a syndromy jako důsledek holocaustu. Proč se jeden vrátil a druhý zahynul?
Německý nacismus a sovětský gulag stačily zlikvidovat rodinu autora, který sám náhodou přežil. Vyprávění není autobiografie. Je v něm skryté přání, aby jeho potomci nezapomněli.