Sochařka Ellen Jilemnická vedle výtvarné práce vytváře-la od šedesátých let 20. století rovněž meditativně ladě-né, niterné básnické reflexe, které jen zčásti publi kovala v časopisech nebo v katalozích k výstavám. Svým literár-ním projevem se řadí k výrazným současným výtvarni-cím, které v ústraní ateliéru také píší poezii zrcadlící jejich životní a uměleckou zkušenost. Obdobně jako Adriena Šimotová, Běla Kolářová nebo Eva Švankmajerová tvoří i Jilemnická básně naplněné obrazností a konkrétností, směřující k lyrické fenomenologii a současně i k poetiza-ci světa. Ve výboru představené tři básnické cykly z šede-sátých a sedmdesátých let Výkřiky, Z lidí rostou předměty a Výlet nekončí se výrazově pohybují v osvětí české poe-zie šedesátých let. Autorka však poezii neopustila ani v průběhu let devadesátých. Z té doby pochází její zatím neukončený lyrický cyklus záznamů a reflexí, příznačně nazvaný Post scriptum. V něm se střídá klasická báseň, psaná jako vždy u Jilemnické volným veršem, s proza-ickým útvarem, s fiktivními dopisy a zvoláními, urče-nými druhému člověku a navazujícími přetržený dialog. V dřívějších textech i v docela nedávných záznamech se autorka projevuje jako meditativní, filozofující básnířka, uplatňující i v literární práci něco ze sochařského umění, tedy z tendence osekat korpus světa k jeho podstatnému a elementárnímu, čistému jádru. Výbor z poezie Ellen Jilemnické edičně připravila Marie Langerová. Knihu doprovází 26 autorčiných perokreseb a studií, které jsou pozoruhodným doplňkem k jejím básním.
