Soubor padesátky povídek Miloslava Uličného (*1942) zabírá rozlehlé časové pásmo autorova života od útlého dětství (konec 2. světové války) po současnost (2. dekáda 21. století) a logicky vychází z autorových životních zkušeností, jež se promítají do osudů protagonisty Jaroše Konečného, zvaného přáteli i nepřáteli Konečník.

Jeden z nejstarších textů (Návštěva) se úsměvně pozastavuje nad pokrytectvím občanů moravského maloměsta, jiný (Sex tetek) čerpá z autorových středoškolských studií v tomtéž městě. Modrý mauritius je parodie na třídní boj ve vztazích mezi studenty na univerzitě počátkem šedesátých let, text Prdel, bordel, koudel, stejně jako Keď už som ho mal v ruke, nastavuje zrcadlo vojenskému způsobu myšlení a konání. Vaření sou drzí, S křížkem po sbydlení a Gioconda mia líčí problémy nepoddajného mladíka v letech počínající normalizace; text Nová kůže poněkud nevážně zobrazuje společenství pacientů na kožním oddělení (Jaroš se osypal po injekci sovětské protitetanovky), Ona je příběh o lyžařích se smrtí v zádech. Tráfnout se po trotuáru pro trafo a Debilum tremens jsou povídky z rodinného života, Kulturální výročí vrhá ironické světlo na fakt, že v pseudoperestrojkové atmosféře konce komunismu se může za tlumočníka vydávat snad každý. Podobně jsou pojednány další povídky, například Dej se k nám. Z pobytů v zahraničí autor vytěžil příběhy Pyramidální loupež, V doupěti neřesti, Muž z Acapulka, Listy z Domečku překladatýlků, God bless Cambridge. Nedobrovolné putování hrdiny po různých zaměstnáních zrcadlí Špaček žhářem nebo Schizo. Rozsáhlejší Děje v neklidném domě sledují život obyvatel-nájemníků za normalizace a Únava materiálu zrcadlí zlom v životě sedmdesátiletého hrdiny. Z posledních let pocházejí texty Jaroš zářivý a Dupoň, tenistka, pavián. Celek uzavírají přílepky Útrobní puč a Požár ve sdružení neumělců.