Co přivedlo mladého lékaře, rodilého Pražana, na Šumavu? To vám vysvětlí autor knihy hned na samém začátku: „První své vojenské cvičení, krátce po skončení druhé světové války, jsem trávil na malém vojenském letišti Chaloupky nedaleko Klatov. Sympatičtí piloti RAF mi krátili čas lety v bojových letounech. Když viděli mou radost z letů podél česko-bavorské hranice, často mne brávali s sebou. Tehdy jsem poprvé poznal lesnatou krajinu Šumavy, její planiny s horskými usedlostmi, hladinami jezer a klikatícími se potoky s listnatými břehovými porosty.
Po jedné takové dopolední „rundě“ mne čekal na letišti vousatý starosta s mladším radním (sedlák, řezník a hostinský v jedné osobě) a nabídl mi Strážov za působiště s ujištěním, že u nich budu brzy jako doma a já jsem nikdy svého rozhodnutí nelitoval.“
Zde, na Čachrově našel pan doktor svůj nový domov, kterému zůstal věrný. Třebaže lékařským obvodem mu byl přidělen Strážov spolu s Čachrovem a Javornou, nevynechal jedinou volnou chvilku, aby s batohem na zádech putoval hraničním hvozdem a poznával i ta nejzapadlejší a tajemná místa. Vědomosti o nich ukládal do deníčků, které se později staly základem knihy.
Bohužel mu Šumava nepřipravila jen příjemné chvilky. Přišly i okamžiky kruté a bolavé. Psala se padesátá léta dvacátého století a svobodná republika, opilá po dlouholetém válečném běsnění vítězstvím, vyrovnávala účty s nepřítelem. Nemilosrdně.
Pro hluboce věřícího člověka, jakým doktor Kaskoun je, nebylo snadné přihlížet barbarskému konání „vítězů“, ani pozdějšímu vandalskému řádění lidí bez morálky a úcty k historii, kterému bez milosti podlehly stovky objektů, bývalých domovů, kostelů, kapliček.
Střípky vzpomínek, vepsané do stránek této knihy, budou čtenáři mnohdy hořkou připomínkou časů historicky nedávných. A přesto z nich lze vycítit hluboce lidskou naději a víru v budoucnost lepší a moudřejší, kterou pan doktor ve svém srdci uchovával.
