Píše se rok 1895. Mladý lékař Jan Janský se touží věnovat chirurgii. Intriky, protekce a existenční nutnost jej donutí přijmout místo na psychiatrické klinice. Upoutá ho možná souvislost duševních nemocí s nahodilostí výsledků při provádění krevních transfúzí. Po nekonečném množství pokusů odhaluje principy srážení krve a existenci čtyř základních krevních skupin, což znamenalo možnost širokého využití a úspěšnost krevní transfúze při léčebných a operativních zásazích. Výsledky přednáší ve Spolku českých lékařů, setkává se však s posměchem a ponížením. Uznání se MUDr. Jan Janský dočkal až po předčasné smrti. Do dnešních dnů zůstal příkladem vědce, který svou houževnatostí a pílí dokázal objevit jedno z tajemství přírody.