Kniha profesora teologie a předního českého hebraisty Milana Balabána sestává ze tří samostatných esejů. Úvodní text Domov a bezdomoví nese stejný název jako celý titul. Východiskem autorových úvah o tom, co znamená být doma a kde se plouhá v bezdomoví, jsou zvěstné texty z hebrejské Bible nezývané konvenčně Starý zákon. Toto východisko je pak obsahově dosyceno některými místy novozákonními, neboť i pro toto poselství je objevování nového domova charakteristické.“
Předmětem úvah v druhém eseji Sestoupení do zahrady lásky je nejerotičtější biblická kniha Píseň písní (Šír ha-šírím ašer lišlómó). Je to řada milostných písní o Milém a Milé, případně o jejich přátelských družinách.
Ve třetí úvaze Poezie jako cvrlikání pravdy autor upozorňuje, že při odhalování kořenů moderních literatur v Evropě i Americe je nutné alespoň předběžně pozitivně akceptovat některé literatury starověké, například babylonskou, izraelsko-židovskou (na niž navazuje literatura křesťanská) a antickou (tj. řeckou a římskou). Své tvrzení pak dokládá na nejrůznějších příkladech, kdy je moderní literatura přímo vědomě i podvědomě inspirována starými texty.