Činnost filozofa jakožto učitele ve sféře politiky ovládané stálou změnou mínění a střetem stran je vyložena z hlediska "fundamentální rétoriky". Nejenom sofisté, ale též Parmenidés a Platón sahají nutně k rétorickým prostředkům. Cicero a Quintilianus pak hájí vizi rétora vzdělaného a politicky odpovědného. Příklady z období německého idealismu (ironie F. Schlegela, estetika přirozenosti W. J. Schellinga, pojetí národa J. G. Fichta a koncept "velké politiky" u Nietzscheho) ukazují možnosti filozofa v době moderní. Moc dobrá kniha.