Dnešní veřejná sociální politika narušuje principy povinné sociální solidarity a systémově nevyváženými ekonomickými (spořícími) zásahy ohrožuje část populace sociálním vyloučením.
Tato monografie pojednává o rozdílu mezi dobrovolnou a povinnou solidaritou a o povaze a rolích povinné sociální solidarity v evropské civilizaci. Rozebírá přednosti a rizika povinné sociální solidarity. Dobrovolná solidarita zahrnuje především altruismus, filantropii a humanitární pomoc a je produktem křesťanských kořenů evropské civilizace. Vyústila v uznání lidských práv mezinárodními úmluvami i ústavní listinou ČR, které zajišťuje povinná sociální solidarita. Ta je organizovaná státem, hrazená z veřejných rozpočtů a zahrnuje všechny formy sociálního pojištění, sociálního zaopatření, sociální péče a sociálních služeb. Rozsah povinné solidarity je determinován nezadatelnými sociálními právy (sociální doktrínou státu), zpravidla upravenými ratifikovanými mezinárodními smlouvami.
Výklad problému v této monografii je veden v historické, teoretické, analytické a praktické poloze, včetně vymezení právního rámce. Právní rámec sociálních reforem je kriticky analyzovatelný. Přitom jsou využity autorovy osobní zkušenosti, které získal při účasti v odborných týmech Mezinárodní organizace práce, Světové banky a EU na sociálních reformách v celé řadě evropských i mimoevropských států. Pracoval či spolupracoval na politice zaměstnanosti, její právní úpravě, na formulacích podmínek práce, na programech sociální reformy, na reformě financování zdravotnictví a sociálního pojištění a na reformách sociální péče a pomoci.