Území města ležícího na soutoku Labe a Orlice bylo osídleno už v prehistorických dobách.
Na konci 10. století se Hradec stal knížecím sídlem, roku 1225 svobodným královským městem, pak věnným městem českých královen. Za husitské revoluce se postavil na stranu Jana Žižky, k dalšímu rozvoji došlo v době poděbradské. Do 16. století spadá renesanční rozkvět města, zato z pohrom třicetileté války se Hradec vzpamatovával dlouho. Založení biskupství v roce 1664 a nová výstavba daly městu barokní vzhled. Vznik pevnosti na konci 18. století nadlouho ovlivnil vzhled města i život jeho obyvatel. V druhé čtvrtině 19. století se Hradec stává střediskem české vlastenecké agitace. Porážka revoluce 1848–1849 slibný rozvoj na nějaký čas zbrzdila, ale atmosféra občanské společnosti, zřetelná od šedesátých let 19. století, Hradec oživila. Roku 1893 došlo ke zrušení pevnosti. Dvě léta poté byl zvolen starostou František Ulrich. Především jeho zásluhou se z Hradce stala elegantní metropole, centrum vzdělanosti, kultury a moderní architektury. Rozvoj přerušila druhá světová válka. Socialistická výstavba vzhledu města naštěstí příliš neuškodila, jeho politickému a kulturnímu životu však ano. Listopad 1989 umožnil návrat k hodnotám demokratické společnosti, mezi které patří úcta k historickým tradicím i otevřenost novým architektonickým směrům.
