Paní Bovaryová
Emma Bovaryová je obětí středostavovských konvencí poloviny 19. století... Číst víc
- Pevná vazba
- Čeština
Zadejte e-mail a my vám dáme vědět, jakmile bude kniha dostupná.
Emma Bovaryová je obětí středostavovských konvencí poloviny 19. století... Číst víc
Zadejte e-mail a my vám dáme vědět, jakmile bude kniha dostupná.
Našli jste nepřesnosti? Dejte nám, prosím, vědět!
Pani Bovaryová je síce dielo z roku 1856, ale keď si odmyslíte štýl, akým je napísaná, pokojne by sa mohla odohrávať aj v roku 2020. Manžel by Emmu nosil na rukách, no čo z toho, keď je to taký nudný a dôverčivý ťuťko? Ona túži zažiť trochu vzrušenia, ktorého sú ľúbostné romány plné, a keď sa naskytne príležitosť, veru neodolá. Né, né, né... anebo radši jo! Samozrejme, že sa to nečíta ľahko ako evitovka, no ja celkom rozumiem tomu, prečo bol Flaubert za vydanie knihy popoťahovaný: pomedzi všetky tie romantické opisy perfektne vykreslil povahy súčasných ľudí (dovtedy sa všetci tvárili, že sú dokonalí) a ja ešte raz zopakujem, že sa od ľudí dneška len málo líšia. Bovaryová nemá ďaleko k zlatokopke, požičiava si od prefíkaného úžerníka a za suseda má vypočítavého a ambiciózneho lekárnika, ktorý sa maskuje za nezištného priateľa. Zbožnosť je len divadlo prepiatych citov a ľudia sa stýkajú iba s tými, ktorí sú im na osoh.
Po Pani Bovaryovej som siahla skôr v snahe doplniť si literárny rozhľad, preto nebudem klamať, že som sa pri čítaní stále ohromne bavila. Ale darmo, pred 160 rokmi sa písalo ináč, dnes sme zvyknutí na dynamickejšie príbehy. Flaubert si ale u mňa zaslúži obrovskú pochvalu za ten dramatický koniec, ktorým vlastne na plnú hubu povedal, ako sa veci majú.
Optimista, idealista, altruista, individualista Osobnostní typ: INFP Enneagram Tritype: 485 =================================== Moderní aristokrat, mystik, ezoterik, budoucí filmový režisér a cestovatel mezi světy.
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Francouzský spisovatel - realista, zakladatel moderního evropského románu a mistr dokonalého stylu - každou větu donekonečna předělával a brousil - šlo mu o to, aby umění nesloužilo ničemu jinému, jen kráse. Gustave Flaubert se narodil 12. prosince 1821 ve městě Rouen. Byl synem lékaře. Rodina bydlela v nemocničním bytě a tak Gustave vyrůstal v prostředí plném lidského utrpení. Je pravděpodobné, že to později ovlivnilo jeho tvorbu. Otec z něj chtěl mít právníka, pro nemoc (trpěl epilepsií) však školu opustil, odešel žít do rodičovské usedlosti v Croisset. V době, kdy se umělecký život koncentroval v Paříži, Flaubert své romány psal v samotě u řeky Seiny. S přáteli - umělci však udržoval kontakty ve formě korespondence. Ve Flaubertové pozůstalosti se zachovaly mnohé pozoruhodné listy, psal si například s George Sandovou, svou láskou Luise Coletovou a s tehdy mladým nadějným autorem Maupassantem (do jisté míry ho učil spisovatelskému řemeslu). Flaubertovy romány vzbudily velkou pozornost čtenářů (některé pobouřily) zejména tím, že byly jiné - modernější, blíže skutečnému životu než například Balzacovy, jehož postavy byly stylizované. Flaubert přenášel život i v jeho surové - negativní podobě přímo do příběhu. Tím vnesl do evropského románu novou linii, stal se moderním romanopiscem. Právě jeho dílem, kdesi mezi Paní Bovaryovou a Citovou výchovou, se láme vývin evropského románu. Od něho se odvinuly další pokusy moderního románu směrem "k obyčejnosti". Autoři tzv. nového románu v 50. - 60. letech 20. století se také odvolávají na Flauberta jako na svého učitele, jako na prvního, který začal románový pohyb tímto směrem. Kromě cest do Itálie, Tunisu a na Blízký východ žil Flaubert jen svou prací. Psal velmi pomalu a důkladně pracoval s každým slovem v textu. Nikdy se neoženil. Zemřel 8. května 1880 v Croisset.
„Lidé jsou přesvědčení, že manželství končí, když se láska vytratí. Když zloba nahradí štěstí. Když pohrdání nahradí rozkoš. Jenže Graham a já se na sebe nezlobíme. Jen prostě nejsme ti samí lidé, kterými jsme bývali.“