Kniha rozčleněná do dvou částí se nesnaží přinést zhuštěný výklad rodových dějin Rožmberků, ale především naznačit jejich kulturněhistorický rámec. První oddíl nazvaný "Páni z Rožmberka 1250-1520" zahrnuje nejen osudy osmi generací rodu, ale i kapitoly věnované majetkové držbě, uplatnění Rožmberků v zemských, dvorských a církevní hierarchiích, připomíná sňatkovou politiku a deklarace příbuzenských vazeb, věnuje se rovněž rožmberským hradům a rezidencím, klášterům a rodovým a nekropolím, připomíná vzdělanost a kulturní mecenát, a v neposlední řadě se zabývá i rodovými tradicemi.
Druhý oddíl přináší pod názvem "Kostel a kostelní okrsek jako sociální prostor" sondu do problematiky sociálních dějin pozdně středověkých Čech na základě písemných i hmotných pramenů z obvodu rožmberské domény. Mapuje úhly pohledu a souvislosti, v nichž lze nahlížet na prostor středověkého kostela a dění v něm i v jeho bezprostředním okolí. Studie přináší rozbor farní sítě a církevní územněsprávní struktury, pohled na situaci farářů, zabývá se všedními a mimořádnými okamžiky života farní obce. Pozornost je věnována způsobu vzniku a založení kostela, jeho podobě i typologii v rámci rožmberského dominia s přihlédnutím k osudům těch, kteří je budovali, tedy dnes převážně anonymní kameníci a umělci.
Závěr tvoří zakotvení přítomné práce do širšího rámce aktuálního studia dějin rodu Rožmberků a jejich domény, s přehledem literatury k tématům, jež v knize mohla být pojednána jen okrajově.
