Kniha rozebírá a hodnotí zahraniční rozvojovou spolupráci ČR, jejímž cílem je podle mezinárodních a evropských závazků přispívat ke snižování chudoby v globálním Jihu a naplňovat Rozvojové cíle tisíciletí. Tvrdí, že uzavřená skupina aktérů české rozvojové spolupráce považuje rozvoj především za technickou záležitost, což vede nejen k depolitizaci českých vztahů se zeměmi Jihu, ale kvůli nízkému povědomí veřejnosti a závislosti nevládních organizací na vládním financování i k omezování její kritiky. To usnadňuje použití rozvojové spolupráce pro partikulární politické, hospodářské a bezpečnostní zájmy českých subjektů na úkor příspěvku k udržitelnému rozvoji států a chudých komunit v rozvojovém světě. Kniha se podrobně věnuje jak diskurzům, historickým a právním východiskům, politickému a společenskému kontextu a vládním koncepcím rozvojové spolupráce, tak i jejím praktikám, provádění a efektivnosti projektů, aktérům a vztahům mezi nimi. Upozorňuje na rozpor, že i mírné změny v dalších vládních politikách obchodu, zemědělství nebo řízení migrace mohou mít větší dopad na rozvojové země než zásadní reforma a celá transformace rozvojové spolupráce, kterou česká rozvojová spolupráce prošla v uplynulých letech