Kniha roku 2015. Román, který si podmanil všechny žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku... Číst víc
Zeptejte se online knihkupce!
Našli jste nepřesnosti? Dejte nám, prosím, vědět!
Knihu dievča vo vlaku radím ako jednu z mála do kategórie "kniha=film". Odporúčam prečítať knihu a potom pozrieť ak-tak film. Kniha je parádny psycho triler a trošku mi pripomínal Gone girl. Rozuzlenie bolo prekvapivé a celú dobu som bola v napätí. Áno,. Nesb? to nie je ale kniha je dobre písaná, dá sa rýchlo prečítať a má príbeh.
Číst víc
Málokterá kniha dokázala mezi čtenáři udělat takovou show, jako Dívka ve vlaku. Dominantou knihy je rozhodně strhující příběh, napsaný nebývale chytlavě. Tři dějové linky třech postav, každá v jiném čase, přesto se týkající stejného osudu. Kniha se čte jedním dechem, ovšem patří k té části děl, které strhují jaksi povrchně. Nebudete nad knihou přemýšlet následující týden, nezanechá ve vás myšlenku. Ale pobavíte se královsky.
Číst vícPo obrovskej mediálnej propagácii som mala veľké očakávania. Úchvatný príbeh v štýle Nesba sa však nekonal a alkoholička voziaca sa vo vlaku ma veľmi nezaujala. Iste, pri knihe som sa nenudila, ale nedá sa povedať, že by som ju od zvedavosti a napätia nemohla odložiť z rúk.
Číst víc
Debutová kniha spisovateľky vyšla minulého roku vo viacerých jazykoch a taktiež aj ako e-kniha. Názov knihy si ma hneď získal, pretože nakoľko nie som zo ZA využívam vlaky pomerne často a ďalší bonus bol, že bývam pri železničnej trati a premýšľam, či aj na mňa sa niekto z vlaku pozerá.
Hlavnou hrdinkou a zároveň jednou z rozprávačiek pútavého, tajuplného príbehu je 30 ročná Rachel, ktorá denno-denne cestuje tým istým vlakom do Londýna a späť. Domy, ktoré cestou míňa už pozná naspamäť no na jenom z návestidiel vlak každý deň zastaví a ona sa tak môže dôkladnejšie pozrieť na svojich "vlakových hrdinov". Bohužiaľ nie všetko čo si vysníva vo vlaku je aj v skutočnosti také ružové. Rozvedie sa s manželom, príde o prácu, byt, prespáva u kamošky, ktorej musí každý deň klamať, že chodí do práce a hľadá si nový byt. Všetko sa však zmení, keď v novinách zbadá titulok, že jej "vlaková hrdinka" Jess je nezvestná. To jej dáva príležitosť vniknúť do jej vysnívaného života a pomôcť tak svojej "vlakovej hrdinke" Jess. Podarí sa jej to?? To sa dozviete jedine po prečítaní knihy Dievča vo vlaku.
hľadač správnej cesty životom s Bohom a k tomu dobrá literatúra, káva, čokoláda, dobrí ľudia a humor
Britská spisovatelka Paula Hawkins se narodila 26. srpna 1972 v Harare v Zimbabwe. Její otec zde vyučoval ekonomii a žurnalistiku na univerzitě. Ve svých sedmi letech se přestěhovala do Londýna. Hawkins vystudovala na Oxfordu filozofii, politiku a ekonomii a začala pracovat jako novinářka pro The Times. V Londýně žije dodnes. Od novinových článků postupně přešla k beletrii a začala tvořit pod pseudonymem Amy Silver; to bylo koncem roku 2009 a psala zejména romantickou a komediální fikci. Čtyři její povídky vyšly v souboru Confessions of a Reluctant Recissionista. Se svými povídkami ale nedosáhla dalšího, výraznějšího úspěchu, proto se rozhodla, že se bude věnovat vážnějším žánrům s temnější atmosférou. To byl zásah do černého, jelikož její román Dívka ve vlaku (The Girl on The Train, 2014) okamžitě zaznamenal obrovský úspěch. Thriller zabývající se domácím násilím a závislostmi na alkoholu a drogách prý napsala za pouhých šest měsíců.
Ikar je orientován především na ženské čtenářky, kterým nabízí české a světové romance, společenské romány a memoáry. Mezi zavedené a celosvětově úspěšné autory Ikaru patří Paula Hawkinsová, Jodi Picoultová, Jojo Moyesová, Liane Moriarty, Sandra Brown, Nicholas Sparks, Danielle Steel, Anne Tylerová, Joy Fieldingová, Rosamunde Pilcherová a Barbara Woodová; z českých autorů např. Klára Janečková, Hana Marie Körnerová.
Chtěli byste si prohlédnout všechny své recenze na jednom místě a podělit se o ně s ostatními čtenáři? Aktivujte si čtenářský profil, kde můžete mimo jiné sbírat knihomolské odznaky nebo zvyšovat svou knihomolskou úroveň.
Aktivovat čtenářský profil„Několik z nich se zavrtělo na židlích. Možná to byl signál, že ho konečně začínají chápat. Na druhou stranu to ale úplně klidně mohly být hemoroidy. U státních zaměstnanců člověk nikdy pořádně neví, na čem je.“
