Andrea Palladio (1508-1580) byl nejvýznamnějším architektem pozdní renesance, ale lze jej považovat i za nejvlivnějšího architekta celého novověku. Jeho nesčetné paláce, kostely a vily zdobí mnohá místa Veneta, regionu severní Itálie, ale stavby ovlivněné jeho stylem pronikly do celé Evropy i za oceán nejen za jeho života, ale také po všechna staletí následující. Vysvětluje to jejich krása, harmonie a umístění v krajině, ale i to, že se stejně jako jeho renesanční kolegové sochaři nechal inspirovat antikou, prapůvodním zdrojem veškeré evropské kultury. Nehynoucí slávu si Palladio ovšem zasloužil nejen svým architektonickým dílem, ale též teoretickým pojednáním, které o svém způsobu stavění napsal a které vychází od roku 1570, kdy bylo poprvé vytištěno v Benátkách, po celém světě znovu a znovu. Do češtiny byla jeho kniha přeložena už před více než šedesáti lety v době, kdy bylo od nás velmi obtížné cestovat do Itálie, a kdo se tam přesto dostal, zajímal se většinou o jiné památky. Dnes je první české vydání Čtyř knih o architektuře zájemcům těžko dostupné, a proto splácíme dluh naší kultuře jejich druhým vydáním doplněným o novou obrazovou přílohu a mapky Benátska a Vicenzy s vyznačením polohy Palladiových staveb.
