Tak důležitá perioda, jaká nadešla Slovanům, málo kdy národům nadchází. Jsou na důležitém bodu, majíce další osud svůj ve vlastních rukou! Buď uznají veledůležitou příslušnost svého pokrevenství, spojí se a vytvoří jednotky zápolící s nejpokročilejšími ideami světovými, obracejíce vlastní své postavení k lepšímu – anebo neuznají tohoto vyššího stanoviska, propadnou starým vášním a budou pouhým přípravným materiálem pro cizí jha a zotročení.

Měli-li Slované zvláštní osudy v dějinách, měly je i památky po nich nalezené. Ačkoliv ve vlastech předků tvoří valnou část starotin dochovaných a na světlo vynesených, přisuzuje se Slovanům z toho ze všeho velmi málo. Věci původu slovanského ztrácejí se v nejrůznějších odděleních, postrádány jsouce tam, kam by přináležely. Ze sporého, kulturního zbytku prohlašuje se větší díl za nepravý, podvržený brak.

Neklamme se myšlenkou, že slovanověda stojí dnes na stupni vysokém, vrcholném, vyspělém. Nikoliv, slovanověda, důležitá pro kmen tak mohutný významu světového, jakým Slovanstvo bylo – jest dosud popelkou, útlým stromečkem, děckem sotva odrůstajícím. Ačkoliv průkopníky byli velicí duchové vzdělání všestranného a podivuhodného, jako Dobrovský, Kollár, Šafařík, zastiňující výsledky své práce celá pokolení – tož časy následovní jsou chudší na úspěchy a žeň jejich nevalná. Nanejvýš pracně a pozvolně dílo pokračuje.