Báječný rok (deník 2005)
1 / 2
Leden
Sobota 1/1
Novoroční oběd u rodičů: otec chce na rozdíl od ostatních poslouchat Klausův projev, takže nám stydne čočka s uzeným; jako už několikrát v poslední době se ho před mámou zastávám (otce).
Uvažuji, že tenhle první zápisek vyhodím, aby deník hned od začátku nevypadal jako protiklausovský pamflet.
Uvědomuji si samozřejmě, že vydat co možná pravdivý deník nevyhnutelně znamená odhalit leckteré špatnosti, obsese, slabosti a tak dále. V mlčení je síla - přinejmenším leccos skryje; kdybych mlčel, nikdo by se nedozvěděl, že jsem polovzdělanec, který nečetl Joyce, neumí pořádně anglicky atd. Ale ať! Do kolika let hodlám sakra soutěžit? A s kým, proboha? Mám se ve třiačtyřiceti pořád ještě za něco stydět? Stydí se kocour, že není tygr? A navíc: zatajovat slabiny, předstírat, kamuflovat, přidávat si - nebylo by to vlastně urážkou toho, kým jsem doopravdy?