Křižovatky
2 / 2
Tony popošel k oknu a vyhlédl ven, aniž se díval na něco konkrétního, a rukou si prohrábl kštici. Rozhostilo se ticho; viselo mezi nimi a oddělovalo je jako těžká opona, až ji poodhrnul Jack. „Co se týče bolesti,“ řekl tiše, „je třeba hledat její kořeny.“ Tony odpověď slyšel za zády, svěsil hlavu a pohled zabořil do podlahy. „Já ti nevím, Jacku,“ přiznal, „nevím, jestli dokážu čelit všemu v sobě. Ta hromada je strašlivá a hrozně vysoká.“ „S tím si nedělej starosti, drahý chlapče,“ odpověděl mu laskavě Jack. „Tu křižovatku přejdeš, až k ní doputuješ. Musíš mít na paměti, Tony, že žádná dobrá věc či vzpomínka nebo laskavý čin, ani jediná věc, která je pravdivá a vznešená, správná a spravedlivá, nebude ztracena.“ „A co všechno zlé, kruté, špatné?“ „Nu, tady přichází na řadu skutečný zázrak.“ … „Stojí to za to?“ zašeptal Tony. „Nesprávná otázka, synku. Není žádné ‚to‘. Otázka zní a vždycky zněla ‚Stojím já za to?‘ a odpověď je a vždycky byla ‚Ano!‘.“