Kniha představuje surový pohled na Velkou válku let 1914–1918. Lze ji nazvat demytologizací koncem války a zrodu Československa. Autor upozorňuje, že krutá tragédie války byla zároveň karnevalem, slavností bláznů. Válka je důkazem, že neexistovaly žádné autority nebo elity, vládli prostě zpocení lidé ve své chytrosti stejně bezradní jako pijáci nad ránem v baru. O 14 slavných bodech prezidenta Wilsona autor tvrdí, že v nich nenajdeme nové principy světového řádu a vztahů mezi zeměmi, jak se tato Wilsonova taškařice prezentuje. Jde jenom o vypočítaný ekonomicko-politický tah amerických ekonomů proti evropským velmocím doprovázený demokraticky ukecanou šlehačkou. O rozpadu Rakousko-Uherska autor píše, že došlo k výbuchu samostatnosti. V roce 1918 vše, co se stalo, směřovalo k potlačení posledních zbytků důvěry obyvatelstva v monarchii.

Nastal ekonomický a sociální rozklad říše. Upozorňuje, že si vůbec neumíme představit, jak strašný hlad lidé měli v letech 1917 a 1918, když mnohdy neměly v zázemí ženy a děti ani chleba! Kdo by si v takové situaci vážil mocnářství jako instituce? Nakonec autor připomíná, že zemřelo ve válce a následkem hladu sice na 10 milionů lidí, ale vlastně se o nic moc nejednalo. Vždyť na konci války tomu Bůh chtěl, aby dalších až 100 milionů lidí zardousila španělská chřipka. Tak to s významem dějinným událostí nepřehánějme. Boží příroda je co do zkázy větším Bivojem než lidské válečnické štáby.