Meditace a modlitba v literatuře raného novověku

Přehledová monografie se zaměřuje na českou literaturu 16. až 18. století, zejména na knihy modliteb a rozjímání, které patřily k neobyčejně početné a společensky vlivné oblasti tehdejšího kulturního života. Měly vést člověka k duchovnímu povzbuzení, útěše i k prohlubování osobní zbožnosti. Monografie, která je prvním souhrnnějším pohledem na tuto tvorbu, sleduje oba žánry nejen v širokém časovém záběru od vrcholného humanismu až do pozdního baroka, ale i v nadkonfesijní perspektivě (katolickým a protestantským pramenům věnuje rovnocennou pozornost). Literárněvědné východisko spojuje s pohledem kulturních dějin, všímá si nejen rétorické roviny textů, žánrových typů a cizojazyčných předloh, ale též předpokládaných recipientů i dobových způsobů četby.