Haruki Murakami nedává rozhovory, nerad se fotí, a taky připouští, že poměrně nerad rozebírá to, co napsal. Přesto napsal knihu, v níž se vyjadřuje k tématu spisovatelství. Nejsou to eseje v pravém slova smyslu, autor volí takovou formu, jako by šlo o rukopisy připravovaných přednášek – jako by přede mnou v malé přednáškové síni sedělo třicet až čtyřicet lidí a já k nim promlouval co možná nejpřátelštějším tónem… Několik kapitol z této knihy vyšlo původně v japonském literárním časopise Monkey. Nejsou to však texty na objednávku, jak autor upozorňuje, ale texty, které vznikaly spontánně a které spisovatel psal pro sebe samotného. Můžeme je tedy vnímat jako kompilaci názorů na to, jak se píše literatura.
——————
"Murakami jednoduše ví, o čem píše, a hlavně proč píše. Čtenáři to dokáže předat bez sebemenších obtíží a ještě z něčeho pro laika nezajímavého udělá výsostně zábavné téma. I po třech dekádách na literární scéně dokazuje, že nepřestal pochybovat a nepropadl kouzlu svého ega jako mnoho dalších kolegů z branže."
Monika Zavřelová pro Mladou frontu