...Ideou této báchorky, kterou kritika označila za "politickou školu lidu", je boj člověka o svobodný rozvoj. Tyl myšlenku umělecky ztvárňuje v osudech osmačtyřicátníka učitele Pěnkavy, který si musí svou lásku vybojovat jednak na tvrdohlavé mlynářce, jednak na feudálním pánovi.Za lidskou důstojnost zápasí i služka Madlenka a čeledín Kuba, sloužící, kteří za revoluce zvedli hlavu, i chudý žid Ezechiel. Rozsáhlá epizoda Ezechielova, umístěná do závěru dramatu, v níž se chudák brání proti výpadům bohatého sedláka Loukoty, shrnuje základní ideu hry. České divadlo zaujímalo touto epizodou velmi vyspělý postoj k soudobému úsilí židů o zrovnoprávnění.Premiéra, která se konala 18.března 1849 ve Stavovském divadle, ukázala, jak hluboce autor cítí svou současnost, český lid, jeho sny, touhy a zklamání. Jen hluboký zájem o člověka mohl totiž způsobit, že tato ostře politicky a aktuálně zaměřená hra, s jasnými dobovými narážkami na Metternicha, Windischgrätze, oktrojírku, přetrvá staletí. Hra totiž, ačkoliv zobrazuje bouřlivou a převratnou dobu, neulpívá na jejích konkrétních událostech, ale řídí se vlastním příběhem, který, jak se u Tyla často stává, není jen zápasem člověka o jeho nové, svobodné postavení, ale zároveň příběhem lásky. Láska tu však nehraje úlohu "nadčasového" motivu, na který je jen vnějškově navěšena aktualizující dobová dekorace. Láska je pro hrdiny Tylových her základním prubířským kamenem celého jejich poměru ke světu. Učitel Pěnkava tím, že bojuje o svou lásku, bojuje zároveň o své místo ve světě, o své zařazení v boji za národní svobodu a práva lidu. Idea svobody a celá soudobá politická situace neobráží se proto jen v celé řadě přímých dobových politických narážek, v jednotlivých myšlenkách, ale v charakteru postav a jejich vývoji, v celém syžetu hry, v němž idea svobody lidu neoddělitelně srůstá ve sféře individuálních osudů hrdinů hry s ideou věrné lásky.(úryvky z knihy Jiřího Hájka "Tylova Tvrdohlavá žena)