Ferdinand Bordewijk (1884-1965), občanským povoláním advokát, patří k nejvýznamnějším prozaikům nizozemské moderny a jejímu proudu Nové věcnosti. Kromě klíčového románu Charakter (1938) napsal tři svazky fantastických povídek (1919-1924), ovlivněných německým romantismem; od počátku třicátých let psal imaginativní prózu hraničící s ultrarealizmem ( Bloky , 1931 ; Vrčící bestie , 1933; Při plynovém světle ;, 1947 Dodónské duby , 1946; Severní světlo , 1948) . Svět Bordewijkových příběhů je světem jednotlivce, kteří bolestně vrůstá do odlidštěného světa moderní civilizace, konfrontují se s ním - a nakonec ho spoluvytvářejí.